Okoř

 Na Okoř je cesta.....kdo z nás to nezná, klasickou táborákovou píseň. 

Okoř je přitom nedaleko Prahy a je tedy naší ostudou, že jsme ho dosud nenavštívili. 

Jeden z mnoha letošních výletních cílů byl tedy nabíledni. 

Čekala jsem pár kamenů na kopci a ejhle, ona je to krásné, až monumentální torzo. Hezky se tyčí nad vesničkou a vypadá moc hezky. 

Vlídné je to i uživatelsky, příjemné a pohodlné parkoviště, cesta - opravdu asi jako žádná ze sta:-), u hradu příjemná cukrárna. Hrad, respektive tedy zříceninu, můžete navštívit s průvodcem nebo samotní. Když jsme byli my, průvodce nebyl, byla jen nabídka sólo jízdy. To jsem ráda využila. A kupodivu, mohl i pes. Bez problémů. To jsem ocenila jako opravdový bonus. Paní pokladní nás vpustila do hradu a zamkla za námi. Byli jsme sami. S textem o historii Okoře. A bylo to super. Takové historicky tajemné, až romantické. Příjemná procházka. Dole jsme vyčkali, až zas bude celá ( čtvrt, půl, tři čtvrti) kdy nás zase vypustili ven. Bílou paní jsme nepotkali, ale i bez ní to byl super zážitek. 

Prostě na Okoř to byla skvělá cesta.