Peruc

 Není to úplně cesta po stopách starých pověstí českých, byť to tak trochu vypadá. Ale šlo vlastně o náhodnou cestu z Panenského Týnce.

Peruc.

Místo, kde se kdysi setkal kníže Oldřich s fatální kráskou, pradlenou Boženou. Měl cválat kolem a její krása ho praštila do očí. 

Nutno konstatovat, že pokud tomu tak mělo být, tak Božena šla jeho povšimnutí dost naproti. Prala prádlo do půli těla nahá.

 To by si asi povšiml každý. 

Nicméně, kníže Oldřich si nejen všiml, ale on i Boženu "hodil na kůň" a odvezl si ji do Prahy. Co na tom, že sám byl ženatý a ona vdaná, prostě přání panovníkovo.

V Peruci tak mají nejen posvátný Oldřichův dům, ale i Boženinu studánku. Tam se to údajně mělo odehrát. Dneska by tam podobná romantika rozhodně vzniknout nemohla, jde o místo mimořádně ošklivé. Vůbec, celá Peruc na mě tak působila, nehezky, až špinavě. Krásný zámek, to ano. Ale hned kousek totální ruina. 

Památník Emila Filly, který to tu měl zjevně rád, zavřený. Do nekonečna. 

Otevřená vietnamská večerka a kolem ní pár prapodivných existencí. 

Prostě, takové až hodně nevlídné. A přitom tak důležité místo pro naše dějiny....

No, třeba se Peruc nelíbila jenom mě. Nebo jsem zrovna měla smůlu na divnou atmosféru.