Na podvečerní procházce jsme se zastavili u metronomu.
Respektive u Stalina. Taková dominanta Prahy 7.
Místní označení přetrvává desetiletí, pořád je to u Stalina.
I pro mladou generaci.
Přičemž metronom je tady už také pěkně dlouho.
Fungoval, když jsme ho chvíli pozorovali. Zvolna odměřoval čas nad únorovou Prahou.
Jde o zvláštní místo. Oblíbené, přitom tak zoufale nehezké, počmárané, nečisté. Vypadá úplně jako vyloučená lokalita. Hodně vyloučená, řekla bych.
Pohled na Prahu je tady ale krásný. Dobře se tu fotí, dá se tudy zkrátit cesta do centra. Nebo přinejmenším dolů po schodech na tramvaj.
Večer bych se tu ale bála.
Už podvečerní atmosféra nabízí diametrálně odlišné pocity. Hezký výhled a zároveň všudypřítomní obavy, že vám tady někdo šlohne peněženku. Nebo vás přepadne a zavraždí. Nebo přinejmenším vám nabídne nějakou drogu.
Neobvyklá atmosféra, krásný výhled a zároveň pocit, že se tady musíte ušpinit nebo něčím nakazit.
Prostě u Stalina..
Žádné komentáře:
Okomentovat