Začínáme…
Výchozí
premisu pro nějakou úvahu o začátku splňujeme, jsme tady. A vstřebáváme takřka sci-fi fakt, že je tady
rok 2026.
Tedy
vstřebávají to víc pamětníci. To znamená my všichni, co jsme kdysi
s obavou hleděli na přicházející rok 2000.
Pak na myšlenku, co bude, až bude rok 2006, respektive, až se bude psát rok 2006, až se všichni přestěhujem do obrovských měst, až bude pozdě se ptát, a co děti, mají si kde hrát...
Pak se s určitou nejistotou čekalo na rok 2010.
Konec světa měl být někdy kolem roku 2012.
Pak se připomínalo sto let od vypuknutí první světové války...
Pak přišel covid, a i ten už je nyní
dávnou minulostí.
Je
tu druhá polovina dvacátých let.
Dvacátý
šestý rok nikde v éteru napjatě neodpočítávali, prostě je tady a jede se
dál.
V lednu,
který je svou mrazivou energií trochu rozporuplný. Ukáže nám, jak na tom jsme.
Bez
výmluv. Bez prázdnin. Bez rozptýlení.
Někdo
leden vnímá jako bílý nepopsaný list,
který se začíná pozvolna zaplňovat. Plány, předsevzetími, novou energií.
Pravda,
někteří se nemohou vzpamatovat z rozjásané atmosféry přežitých svátků a nejde
jim ten všední rytmus. Školáci se děsí pololetních písemek a rodiče pak
vysvědčení svých ratolestí.
Ale zase vyznavači zimních sportů se nemohou vynatěšit na lednové cesty do hor, nadšenci bruslí
i uprostřed města, sáňkuje se ve Stromovce i na Petříně.
Někdo sebezpytně přemítá nad tím, kolik
předsevzetí už v půli měsíce potichu zruší či kolik pevných rozhodnutí
„letos už opravdu“ se rychle mění na klasické, tak „možná příští rok“?
Většina
z nás pak vstupuje do nového roku s pocitem, že už zase…
Ale
něco nového se zase začíná…
Tak
jak tedy smysluplně začít?
Jasně, každý po svém, ale určitě platí, že dobré je nepřepálit začátek. Nezačít s plánem, který nás vyčerpá dřív, než se měsíc pořádně rozeběhne
Možná
úplně stačí začít slušně.
K
sobě i k ostatním.
A vydržet to déle než do Tří králů.
Hezký
lednový odraz do dvacátého šestého roku, do výročního roku od nástupu Habsburků, ale i od vymření Přemyslovců...
Žádné komentáře:
Okomentovat