Dneska je velká možnost výběru toho, co si připomenout. Zda konec první světové války, den válečných veteránů, svátek svatého Martina či svatomartinské víno s husou.
Je
toho hodně a všechno to spolu vlastně souvisí.
Zůstanu
u toho vína, je to z dnešních událostí to nejveselejší.
Svatomartinské se má otevírat v jedenáct hodin jedenáct minut.
Tradice?
Tak trochu z
katalogu marketingu, něco na způsob francouzského beaujolais. Takové epigonství.
Nebo hezky česky opičení se. Ale funguje
to.
Mladé
víno si u nás vyšlapalo cestu, ačkoli vinaři si na Martina připíjeli dávno
předtím, než přišla „oficiální otevíračka“.
Docela
se zavedla, řekla bych.
Je
to hezká záležitost. Jen je dobré, když to vyjde na víkend, otvírat si sklenku
mladého vína uprostřed pracovní doby většinou moc dobře nejde.
V
Čechách mají vína vždycky dobré postavení, nejen ta tichá. Jako národ, ochotně
tolerující alkohol, jsme nakloněni k takovým popíjejícím tradicím.
Svatomartinská
vína jsou proto velmi oblíbená.
Jsou
mladá, svěží, plná energie. Takový elixír mládí, řeklo by se.
Tak
na zdraví.
Nejen Martinům.
I všem veteránům a vlastně i těm dnešním husám.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat