Navštívili jsme galerii. Do galerií já chodím ráda, což o
to, ale jako starý konzervativec si vybírám historií prověřená místa, kde visí
obrazy, které umím dešifrovat. Před který se postavím a rozeznám, co tím chtěl
autor říci. Ba dokonce jdu tak daleko, že navštěvuji, třeba ve Veletržním
paláci, pouze oddělení obrazů devatenáctého století, které vnímám jako balzám
na duši. A protože tam chodím opravdu často, mnohé obrazy rozeznám již zdálky,
takže mohu, pokud se naskytne příležitost, oslňovat výkřiky typu: „ To je ale
krásný Schikaneder, či hle, jaký pěkný Purkyně či tohoto Ženíška jsem zde ještě
neviděla….“ , aniž bych musela ostřit svůj slábnoucí zrak na popisky vedle
obrazů. Výkřiky bych samozřejmě provozovala jen v případě, že by o to
někdo stál, či kdybych toužila někoho okouzlit či ohromit. Jelikož nic takového
nehrozí, tiše se jejich krásou kochám a mám pocit, že jsem pronikla do
výtvarného světa.
Naše poslední návštěva byla ale jiného rázu. Měli jsme se
seznamovat s moderním uměním. Přestože jsem hrdou majitelkou mobilního
telefonu, čímž pádem mohu existovat v současné supermoderní společnosti bez cejchu
nepochopitelné prapodivnosti, jsem v podstatě staromilec. A to se týká
logicky i umění, výtvarného zvlášť. Bílá tečka uprostřed bílého obrazu, několik
náhodně stékajících proudů křiklavých linek či vylitá plechovka barvy uprostřed
potrhaného podkladu mě prostě nikterak neoslní. Nemluvě o tom, že tomu vlastně
vůbec ani nerozumím. A to nemluvím o pokroucených tyčích, hromadách odpadků
označených za avantgardu či podobných dalších uměleckých počinech. Prostě
moderní umění vnímám trochu jako zvrácené, stejně jako ceny za tyto výtvory.
Zaplatit za klikatice uprostřed plátna několik miliónů korun nepovažuji za
normální, přestože řada snobů mě tímto okamžitě označí za totálního primitiva,
který vůbec nejde s dobou. No nejde, protože umění má být potěchou pro oči
i pro duši, což tyto výtvory většinou neposkytují. (tedy mně ne). Jejich cílem je patrně jen
upoutat, šokovat, znechutit….
A kvůli tomu nemusím chodit do galerie, to si
stačí pustit zprávy. Tudíž naše poslední návštěva v galerii byla trochu
kontraproduktivní. Nepotěšili jsme duši ani oči. Ale zase jsme se dokonale
pohádali, respektive vedli diskusi o moderním umění. A to je také cíl, vyměnit
si názory a úhly pohledu. Někomu se to totiž líbí. Nebo si na to jen hraje?
Jako, že je znalec? Těžko říci.
Ale ani po takové debatě nemohu pochopit, jak někdo vysolí
takové miliony třeba i za Kupkovy obrazy. I když je mi jasné, že kdybychom ho
měli na půdě, jsme za vodou. Umění je prostě (někdy) nepochopitelné. Zejména
pro nás, staromilce….
Žádné komentáře:
Okomentovat