Pamatuji si, že v mém školním věku byla sborovna padesát na padesát. Nepociťovali jsme žádnou slabost ze strany silnějšího pohlaví. Dnes aby chlapa za katedrou hledal v pravé poledne s rozžatou lucernou a ještě marně. Ovšem stále pojem pan učitel působí jako zaklínadlo. Poté, co se školství totálně feminizovalo, všichni kolem tvrdí, že chlapi by to jistě zvládli líp.
Vybavuji si, jak se mi to kdysi zdálo nepatřičné. Ne kvůli mužům samotným. Neseděla mi ta globalizace. Jistě k tomu přispěly moje zkušenosti s muži před tabulí.
Vybavuji si, jak se mi to kdysi zdálo nepatřičné. Ne kvůli mužům samotným. Neseděla mi ta globalizace. Jistě k tomu přispěly moje zkušenosti s muži před tabulí.
Problém je, že situace se nemění k lepšímu, ba naopak. Jako by chyba byla ve všech těch ženách, co si s křídou v ruce vydělávají na chléb náš vezdejší. Bez mužů a mužných vzorů. Možná to bude pravý důvod, proč se v našich zemích školní docházka stává Popelkou. Která jakoby čeká na svého imaginárního prince. Takového, který vnese mezi lavice rozhodnost, sílu, šarm a eleganci.
Každý prostě věří na nějakou pohádku. Češi si oblíbili Popelku, Sněhurku či další rádoby chudinky. Občas si představuji, co by se stalo, kdyby do našich škol vtrhli ti očekávaní princové. Zjednali by pořádek, nastolili rovné prostředí, řád a systém? Myslím, že pohádky jako příměr se do českých škol nehodí. Možná tak thriller či akční sci-fi. Tam přeci také vystupují neohrožené hrdinky, které se statečně staví tváří v tvář skrytému i viditelnému nepříteli a krom toho stačí ještě vykonávat řadu dalších vedlejších činností. Když už se nějaký učitel vyskytne, většinou je uchráněn běžné školní byrokracie. Jednak to těžko zvládá, jednak se vedení většinou bojí, aby jim velmi rychle nezvedl kotvy a neodplul do jiného, více atraktivního přístavu. Pravděpodobně se dostane do postavení opečovávané orchideje.
Přitom samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle. Schopná a kvalitní minorita rozhodně existuje, já dnes ovšem mluvím o většině.
Konečně, i pověstný Igor Hnízdo byl dán do kontrastu s neurotickou kantorkou, aby o to víc vynikla jeho mužnost, ve školství tak nevídaná. Jak to ale nakonec dopadlo, všichni dobře víme.
Dotaženo do konce platí, že česká škola muže postrádá. Tím spíš, že mám na mysli opravdové muže. Myslím, že je na čase, aby se někde nad tímto problémem seriózně zamysleli. Když mohou ve větší míře obsazovat vedoucí funkce, do kterých je nominuje nějaká politická příslušnost, nikoli pedagogická schopnost, proč by nemohli působit i v terénu? Genderová vyváženost má v tomto případě opodstatnění, ovšem musí být přirozená, nikoli podle nějakých kvót. Ale to se zase vracím na půdu pohádkového světaJ. V tomhle ohledu totiž moc optimistická nejsem. Ačkoli, když jsem nedávno potkala šikovného a normálního pana učitele v první třídě, možná ještě není všechno ztracenoJ.
Asi výchova = žena, pečovatelka a opatrovnice, nejen doma.
OdpovědětVymazatZažili jsme v první třídě (v zahraničí) pana učitele. Zvládal to dobře, ale stejně většina dětí i rodičů hledá, paní učitelku, vlídnou náhradu za maminku. Alespoň naše dcera s tím měla ze začátku, po mateřské školce, trochu problém.
Francouzsky se řekne paní učitelka "la maîtresse", ale pozor překlad = milenka. Možná je toto, jedno z vysvětlení, proč je nedostatek mužů v řadách pedagogů o)))?!
Myslím, že pokud muž-učitel není chlap (zní to nelogicky, ale chápete, jak to myslím :-)), tak děti na tu genderovou vyváženost stejně kašlou a nerespektují ho. My jsme na 2. stupni měli dva muže učitele - bláznivého Alexeje, který učil matematiku a hudebku a občas si na matiku přinesl omylem housle. Z matiky od něj neumím nic a z hudebky jen lidovou "Našel jsem já pytlíček, hop šup pytlíček". Ten druhý učitel nás měl na výtvarku, dílny a pozemky, a dělaly (ano, my dívky) jsme si s ním, co jsme chtěly - musel to strpět, abychom nepráskly, že nás nenápadně osahává. Takže muž učitel nám nebyl na nic ani jeden.
OdpovědětVymazatMoje dcera má teď na cizí škole převážnou většinu učitelů mužů a sedí to - ale proto, že jsou to osobnosti, které mají respekt i bez mluvení. Stejnou osobnost, kterou děti nejen milovaly, ale i beze slova respektovaly, měla ovšem i na 1. stupni české školy, a byla to žena. Tak nevím. Pořád mi z toho vychází, že to není otázka pohlaví, ale otázka síly osobnosti, zájmu a schopnosti zaujmout... ale fakt je, že jsem nikdy neučila a nikdy učit nehodlám, takže se mi to mluví :-) A obdivuju Vás, že učíte.
HanaF