Školní relikty minulosti

 

   Zatímco dějepis ve školách moc na růžích ustláno nemá, dějinné relikty se tam drží zuby nehty. Myslím tím systémové, tedy ty, se kterými se patrně nedá hnout. Jsou takové nenápadné, ale o to trvalejší. Zažité, že o nich nikdo nepochybuje.

Napadlo mě to při debatě na počátku nového roku, kdy se někteří diskutující pozastavovali nad tím, proč se nejde do školy druhého ledna?

 Jako jdou všichni ostatní po vánočním volnu. Proč jdou školní děti, a hlavně učitelé, což je ještě víc skandální, do práce až třetího?!

A prý je to z dob, kdy se děti hromadně přesouvaly do internátů, cesty byly daleké a nevlídné, aut málo, vlaky pomalé. A aby se nemusely harcovat na Nový rok, posunul se začátek školy o den.

Dnes už na internát nikdo přes půl republiky složitě patrně necestuje a začátek školy až třetího ledna se bere jako klasické školní prázdniny.

Stejně tak ty jarní, které jsou většinou v zimě. Kvůli horám, prý. Jenže sníh na horách se už dávno neřídí kalendářem, i tak má většina škol jarní prázdniny v únoru. Takový dávný relikt minulosti.

  Postavení letních prázdnin pak je přímo posvátné. Myšlenka, že by se buď mohly posunout nebo nedej bože, zkrátit, tak je vnímána jako kacířská. Nikdo se s ní ani nebude zaobírat.

   Nadhodit představu, že by nemusela být ani povinná školní docházka, nebo alespoň tak dlouhá, že by děti nemusely pobývat ve školách od nevidím do nevidím, tak se stejně v diskusi nikam neposunete, protože to všichni buď zamítnou rovnou nebo systémově.

Naoko (a to se děje zrovna teď) se na veřejném fóru křičí, zkraťte dobu vyučování, redukujte osnovy či bůh ví co ještě.

A do uvolněného okénka se v rozvrhu / a to už potichu/ vždycky něco foukne a ve finále děti jsou ve škole od osmi do čtyř minimálně. Zažila jsem i do půl šesté. Pravda, střední škola, ne základní, ale i tak. Prostě je tam zavřou, protože systematické, a hlavně radostné, vzdělávání to opravdu není.

 Daly by se snadno najít další dozvuky školní historie, ne nadarmo se v okamžiku, kdy se neví kudy kam, oznamuje, že je to školství jako za Marie Terezie. Ale to by bylo čtení dlouhé jako Lovosice😊. A tak jen o tom, pro mnohé nelogickém, školním volnu. Když už budou brzy ty pololetní prázdniny, pak hned jarní a velikonoční😊

 

Královna Rejčka

Dnes důvěrně známá historie. Nové zpracování. Hezké čtení. Mohu směle doporučit. 

 

Estráda

  

Školství prý čeká hodně přelomový rok. 

Když jsem hledala nějaké podrobnosti o průběhu oné přelomovosti, vyhledávače mi nabídly mnoho totožných titulků z minulých let, někdy i hodně z hodně dávné minulosti. 

Přelomový rok je zjevně ve školství takřka pravidelně.

 Ale při onom rešeršování jsem narazila na docela zajímavou diskusi. Zase se točí, jak jinak, kolem reforem a způsobu vyučování. 

Všechno je špatně. A všechno by mělo být jinak.

   Zaujal mě tam názor muže jménem Petr Pixy Staníček? ( to abych uvedla zdroj).

Mimo jiné tam světu sděluje, že pojem všeobecný rozhled je archaismus. Trapný.

 A vědomosti, které víte z hlavy a nehledáte, že jsou vhodné leda tak pro estrádu….?!

Úplně si s tím nevím rady. Vidím, že nějaká schopnost udržet něco v hlavě vskutku klesá, řekla bych přímo závodním tempem. Děti si nepamatují skoro nic. A všichni je v tom podporují. Nechat děti kupříkladu naučit se zpaměti báseň, to si vyslechnete své. Hlavně 

o tom, jak je to zbytečné, tyranizující a bůh ví jaké. A hlavně, vždycky si přeci báseň mohu najít někde na netu, tak proč se jí mají učit zpaměti?! Také jsem si nemohla nevšimnout, že vědomosti ve větší míře než malé jsou nyní opravdu zdrojem kupříkladu televizní zábavy

(staví na tom třeba oblíbená soutěž Na lovu).

Ale že to někdo vnímá jako zásadní krok v reformě školství, s tím zatím moc neumím pracovat.

Autor oné studie se tam stejně staví k pojmu základní vzdělání, už prý nemá smysl. Všechno lze najít.

   Nu, sama jsem mnohdy vyzkoušela, jak děti, které nemají základní vstupní informace, vyhledávají. Jak s tím pracují.

Přesto na tom autor staví.  

Stejně jako, to už je ale skoro evergreen, na povinné literatuře. To je skoro jako rudý hadr na býka. Co si to jen ti někteří kantoři dovolují, určovat, co mají děti číst?

Většina učitelů, co znám, už dávno neurčuje, ale nabízí, přesto je to boj. Autor totiž poněkud zapomíná, že prvotní premisa pro jeho vznešené ideály je snaha na opačné straně hřiště, tedy u dětí. Musí alespoň trochu chtít. Protože jinak můžete nabízet do aleluja a k ničemu to nevede. Zde cituji přímo z textu:  „Každý školák by měl určitě přečíst určitý objem knih za měsíc/za rok – ale určovat, co přečíst musí, je už nad rámec poslání školy…“

Ovšem myšlenka, že studenti prostě nechtějí, ta v myšlenkovém procesu autora moc nerezonuje.

   Jako asi vždy, při oněch kritických náletech na školství, vychází z vlastní představy. Jak by to nyní chtěl on, kdyby právě teď chodil do školy.

Nechci říct, že s ním zásadně nesouhlasím.

V mnohém s ním velmi souzním, jen vnímám tu absenci zkušeností s dětmi, které prostě nechtějí. Rády by maturitu, tu přeci má mít dneska každý.

Ale něco pro ni udělat, to už ne.

 Fascinuje mě jeho teorie, že nejvíc se dnes cení schopnost nic si nepamatovat, protože vždycky je nutné si nastudovat všechno znovu. Nelze používat nějaké metody řešení opakovaně.

S tím mám tedy problém, ale možná je to jen moje vidění světa. Myslím si, že nějaké zkušenosti či společný základ by se využívat měl, ne pořád objevovat Ameriku.

Umět pracovat s moderními technologiemi je nutné, ale stejně tak bych nezavrhovala schopnost umět psát rukou, byť všichni datlujeme na klávesnici.

Ale vlastně nevím, možná je to jen můj pohled. Je opravdu nějaké penzum vědomostí vhodné už jen pro televizní estrády? Vidíte to také tak? Je to ta přelomovost?

 

 

 

Ztratit se

Ztratit se někde v neznámu, daleko ode všeho, je někdy asi nejlepší, co se dá udělat. 

Nepřemýšlet o tom, odjet a nebýt. 

Sejde z očí, sejde z mysli, takže představa, že bez jednoho článku se  celý řetěz rozpadne, ta je hodně mylná. 

Přesto někdy dokáže člověka přesvědčit, že tomu tak je. Není. 

A tak zmizet vlastně znamená úlevu, oddych.. 

A tak do toho:-)

Ztratilo to úroveň

Poklidné vody v předvánočně laděném mediálním prostoru  rozvířil výrok profesora Pafka, který sdělil, že medicínu končí většina dívek. Že tedy máme výrazně víc doktorek než doktorů. A z toho, podle pana profesora plyne, že proto medicína ztrácí svou prestiž. Tu, kterou měla dřív, když ji vládli jenom muži. 

Alespoň to tak na první dobrou vypadalo. 

Pana profesora si vážím, proto jsem se pídila po tom, zda a jak to opravdu řekl.

On to tak nějak řekl, přesně citovat ho asi nemohu, protože jsem to na vlastní uši neslyšela, ale myslel to asi trochu jinak, než to vyznívá. Nebo já si to alespoň interpretuji takto: do medicíny jde méně peněz, protože to je teď hlavně ženská práce.  A kde nejsou peníze, není prestiž. O tom by, kupříkladu, školství, mohlo dalekosáhle vyprávět. Bývaly doby, kdy být učitelem něco znamenalo. Sborovny byly plné mužů. Pak se to změnilo a dneska abys chlapa ve škole hledal v pravé poledne s rozsvícenou lucernou. Najdeš, ale málo. A o prestiži učitelstva se také vedou dlouhosáhlé diskuse. Zajímavé, nebo paradoxní, je, že ač sborovny jsou plné žen, nejvyšší funkce jsou ryze pánskou záležitostí. Ministerský tým je rozhodně víc mužský než kdejaká ředitelna. Pánové rozhodují, ženy pracují. Jistě, nadsázka, ale jde o ilustraci vnímání té prestiže. Myslím, že v nemocnicích a na ministerstvu zdravotnictví je to totéž.  Peníze se přelévají do IT a jako prestižní práce se údajně vnímá „ajťák.“ A to jsou nyní převážně muži.

Ti, se kterými jsem se dosud reálně setkala, jsou většinou takoví úzce zaměření nerdi, ale prachy tedy mají. Vzdělání žádné, nebo jen úzké, ale prestiž vybudovaná financemi tady je. Dřina na medicíně pro ně není.

Pan profesor má pravdu, že medicínu dokončují převážně dívky. Chlapci to většinou ani nezkouší. Nebo nevydrží. Nezvládnou. Vidím to i ve středním školství, že těm klukům jde všechno líp než nějaké soustředěné studium a práce. Kladu si otázku, patrně asi jen řečnickou, proč tomu tak je? Kde se to zlomilo a o čem to vypovídá? A má medicína opravdu nyní menší prestiž, když se stala víceméně ženskou záležitostí?

Nevím, jestli toto pan profesor zamýšlel či zda jak to vidí?

Mě to přimělo k zamyšlení nad tím, co jako společnost považujeme za prestižní, kam se sypou peníze a zda opravdu žijeme v době jakési rovnoprávnosti? A nevychází mi to moc hezky…

Ostatně, když si na FB najdete stránku Hledej ženu, možná začnete pochybovat také.

A co má dneska úroveň, respektive prestiž?

Ty peníze bohužel hlavní roli hrají. Ale ve finále, takový ajťák Steve Job by mohl vyprávět….

A že měl nějakou prestiž

Tak nevím, na co si vlastně hrajeme. A proč by měly doktorky snižovat prestiž medicíny. Ale asi si nad tím mohu jen povzdechnout a stěžovat si někde na Hlavním nádraží. A to je asi tak vše, co můžeme dělat.

A ptát se, jak to vlastně ten Pafko myslel….?

Osmihodinová pracovní doba

 Docela dost se diskutuje o zkrácení pracovního týdne. Na čtyři dny. Není to špatná myšlenka, ale vypadá to, že se pořád jen diskutuje a od myšlenek k činům je u nás docela daleko. Někde naopak, v Portugalsku dokonce proběhl docela ostrý několikaměsíční test. Asi nejen tam.

Ono je vlastně docela zajímavé, že se ještě nic zásadního nezměnilo. Osmihodinová pracovní doba funguje minimálně sto let. Došlo k totální proměně společnosti, raketovému vývoji technologií, přesto se stále ortodoxně trvá na osmihodinové pracovní době. 

Někde jsem slyšela názor, že je to už vlastně víc takový bič, protože pokud mají lidé moc volna, vymýšlejí z hlediska společnosti rebélie. Jako, co se jim nelíbí, s čím jsou nespokojeni, jestli není čas na revoluci...

Něco na tom asi je, ale o tom úplně dumat nechci. Spíš bych se tak nějak chtěla přiklonit ke zkrácení pracovní týdne, ke kratší pracovní době. Ne snad, že by se mi nechtělo pracovat, ale spíš je to o nějakém smysluplném využití času. Protože spoustu věcí za nás udělají technologie, pracovní doba je často uměle držená. Protože je to tak dané. 

Jenže je to tak dané už sto let. Bývala pracovní doba i šestnáct hodin, pak dvanáct. A od změny na osm se nezměnilo nic. Řekla bych, že je čas. 

Jen nevím, zda dokážeme smysluplně využít ten nepracovní čas. Aby taková změna nebyla kontraproduktivní. Pak by se ona úvodní premisa, že jde vlastně o uměle držený relikt, asi sama nabízela.

Jak to vidíte vy?

Státní maturity

 Rozmohl se nám tady takový nešvar. Všichni musí mít maturitu. 

Je to trend. 

Protože ale všichni na to nemají kapacitu, snižuje se úroveň, aby na ni všichni dosáhli. Což je logicky kontraproduktivní, protože maturita tím pádem devalvuje. Pro gymnazisty je to zkouška s prstem v nose, pro ty ostatní těžko pokořitelná hranice. 

Přesto všichni zkoušku mají. Nebo mají mít. 

Navzdory tomu, že si každý soudný člověk musí položit otázku, proč má mít někdo šikovný na ruce znalosti z antické literatury? Aktivní sportovec šprtat moderní autory či kadeřnice vědět něco o ekonomických teoriích utopického socialismu?

 Nemusí je mít.

Jsou mu k ničemu. Celý systém je k ničemu. 

O státní maturitě se diskutovalo a jednalo roky. Trvalo to...

Pak konečně vznikla. 

Nejdřív měla dvě úrovně, jednu náročnější a jednu takovou soft. Asi tam byly ještě nějaké ambice, aby to mělo nějakou výpovědní hodnotu, nějakou váhu a úroveň.

To ale bohužel nefungovalo, nakonec se to celé scuclo  na jednu (pa)verzi. 

Pro gymnazisty nedůstojně snadnou. Jiní s ní bojují, někteří s velkým vypětím sil. A celkově je to k ničemu. 

  Takže bych viděla, že nastal čas na zrušení státních maturit. Svůj k svému. Ať má svou váhu výuční list. Nebo jiný typ zkoušky, kterou budou zakončena odborná studia. Která jasně deklaruje, že tady prošla zkoušce na jakési akademii, tady na průmyslovce a tohle je gymnazista, od kterého se jaksi skoro automaticky očekává, že bude pokračovat na vysoké škole.

 Kupříkladu, od své kadeřnice potřebuji, aby mi hezky ostříhala vlasy. Nikdy, za celý svůj život, jsem se svou kadeřnicí nediskutovalo o filosofických směrech antického Řecka ani nerozebírala třicetiletou válku nebo středověkou literaturu. Mluvíme o barvě, střihu a nových trendech, jsem ráda, že umí spočítat kolik to stojí, ale rozhodně po ní nechci matematické derivace ani funkce. Když jdu domů spokojená s účesem, je to skvělé. Stačil by výuční list. Nemusí mít maturitu. 

Ovšem systém ty děti do toho tlačí. Aby všichni měli maturitu. I někteří rodiče jsou v tomto směru nekriticky aktivní.

Proto existuje takový paskvil, jako je státní maturita. 

Navíc jsou některé její části postavené na drilu, mnohdy jde i o rychlost, tedy věci, které moderní pedagogika údajně nechce. Ovšem státní maturita vyžaduje. Kocourkov.

Myslím si, že je na čase systém státních maturit zrušit. Opravdu nemusí mít maturitu každý. A už vůbec ne za každou cenu.