úterý 25. dubna 2023

Orebité

 Muzeum v Třebechovicích pod Orebem. Sem kdysi odešli radikální husité, nespokojeni 

s poměry v Táboře. A vznikla zde sekta orebitů. 

Ti ale nemají nic společného s velkou zdejší atrakcí, kterou je muzeum betlémů. Jen se nám ti husité pořád nějak "pletou do cesty", když putujeme světem. Ale nejely jsme tentokrát za orebity, ale za betlémy.it

Asi je lepší navštívit ji v čase adventním, ale ani velikonoční doba není od věci. Byly jsme tu poprvé. 

Malé, ospalé městečko s atrakcí světových rozměrů.

Podle šipek jsme muzeum snadno našly, asi ani nejde nenajít.

Paní pokladní byla nejen vlídná, ale i akční. Pustila nás dovnitř, abychom stihly projekci. Vstupné zaplatíte poté, nabídla variantu toho, abychom v pohodě před polední pauzou stihly vyprávění 

o Proboštově betlému. To jsem vyhodnotila jako velmi prozákaznický přístup. 

Vyslechly jsme projekci, prohlédly úžasnou ruční betlémářskou práci, a po pauze strávené v pizzerii

 u dalšího vlídného východočecha, italského majitele vedlejší pizzerie,  jsme si ještě prohlédly zbytek muzea. Setkaly se s malérečkou kraslic či paličkujícími dámami. Krásná ruční práce.

 A to vše v Třebechovicích pod Orebem. 

Zážitek 




















pondělí 24. dubna 2023

Divadelní

 Takový letmý náhled do východočeských divadel. Samé skvosty a zajímavá místa.

První je barokní divadlo v Litomyšli. Léta jsem si myslela, že jediné zachovalé je v Krumlově. Chyba lávky, samozřejmě. 

Tady je stejně krásné, funkční.

Půvabné a s takovou zvláštní  a zajímavou atmosférou. Líbilo se nám tam.

Další divadla byla jen z venku.

Když Hradec, tak Klicperovo. Bohužel, v době našeho pobytu zrovna nehrálo, tak jsme jen okukovaly. 

Stejně tak u Draka. 

Nadchlo mě Divadelní náměstí se sochou Olbrama Zoubka.

Divadelní klub.

Pro milovníky divadla jsou východní Čechy vskutku inspirativní:-)















neděle 23. dubna 2023

Matějská...

 ..pouť před deseti dny skončila. Zaplať pánbůh... Jsou to dva měsíce hlučné hudební tortury, která kolem Výstaviště vládne. Nikdo se už nebrání, neb ví, že je to marné. Stěžovat si lze tak na FB na Letenské partě, což je natolik bizarní aktivita, že jen její sledování vás přivádí ve frenetický úžas. Natož pak aktivní účast... Když to zkusíte, zažijete fantasmagorii na vlastní kůži. Ale je to v reálu jediný prostor, kde lze (marně a donekonečna) diskutovat o hluku z Matějské. No, ten je tedy vytrvalý a šlený, Michal David v plné síle, navíc u každé atrakce jiná píseň. Sem tam střídaná božským Kájou. Utrpení přímém přenosu. A jen nahoře na Letné. 

Když pak jdete přímo do akce, je to o odvaze a dobrodružné povaze. Nebo obyčejné snaze splnit dětské přání. 

Stalo se  i letos. 

A opět se potvrdilo moje uměle vytvořené pořekadlo, a totiž, že pokud bude na Matějské narváno, není v  Praze žádná bída. Protože jinak by tam snad tolik lidí nemohlo být? Jedno svezení minimálně za stovku, a to jsou ty klasické řetízkáče. Ty sofistikované adrenalinové atrakce pod sto pade za svezení nejdou. Většinou je to i víc. I tři sta za jednu atrakci vysolíte. Je to dobrovolné, tak proč ne, kde je kupec, je logicky i nabídka. Přesto to někdy trochu bolí:-)

Jedno přeběhnutí magické myši, kde si tedy zapištíte, ale ani ne tak na umělém sešupu dolů, jako při placení, je opravdu jen mrknutí oka. Provozovatel se ovšem ani mrknutím oka netváří, že by šlo o předraženou kratochvíli:-)

Stejné je to s občerstvením, střelnicí či perníkovým srdcem. Šly jsme dobrovolně, chtěly jsme tam jít, když chodíme pravidelně. Zážitky se prostě musí budovat.

Když za slabou hodinku vyšuměly dva litry,  raději jsem celou naší dvoučlennou výpravu směřovala 

k východu. 

Měly jsme výdaje připraveny  a byl to plánovaný zážitek. Jen nevím, jak se to dělá s dvěma a vícero dětmi? 

Přesto je tam vždycky narváno, u stánků s předraženým občerstvením je pořád plno, atrakce také nezejí prázdnotou. 

Opravdu  tedy ještě není bída v Čechách. Až na Matějské nebudou proudící davy, či až vám děcko svezou  tři minuty na kolotoči za klasickou dvacku místo za rozmarnou stovku, pak se asi něco začne dít. 

Zatím se o nedostatku pořád jen halasně mluví, ale pořád se máme....

Nebo snad ne?

Matějská je každoroční zvrácenost, na které se my doma dobrovolně jedním aktivním dnem účasti podílíme. 

Uf, snad už to bylo letos naposledy. Michal David mi v uších zní ještě i teď:-(



sobota 22. dubna 2023

Panenky

 Muzeum panenek a hraček jsme objevily v Litomyšli. Už skoro na odchodu. Nebylo naším cílem, ale stalo se velkým zážitkem. Co všechno dokáží lidé vyrobit? Viz první kolotoč, který se dnes sice pohybuje pomocí elektřiny, ale dříve to byla mechanika. Krásná práce.

Pak je v muzeu obrovské množství panenek. S některými jsem si hrála i já. Trochu tedy nevím, zda mě to má potěšit či vystresovat, že hračky mého dětství jsou již v muzeu:-). Rozhodla jsem se, že nejlepší bude, když mi to přijde zajímavé. 

Základ expozice jsou panenky, ale byly tam i jiná hračky, pokojíčky, autíčka, vláčky. Většinou ze soukromých sbírek. 

Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí. Třeba i to, jak se hračky dědily, z generace na generaci. Že si s panenkami děvčátka pohrála a pak je zase vracela na místo. 

Že pokojíčky kopírovaly tehdejší život. 

Ty panenky s porcelánovou hlavičkou jsou dnes sběratelskou raritou. 

Nu, krásné to bylo. 

Napadlo mě, co bude jednou v muzeu z hraček našich dětí?  Buď půjde o virtuální muzeum, nebo žádné muzeum nebude. Globální čínské hračky na jedno použití patrně nemají šanci přežít ani jednu generaci, natož se dožít umístění v muzeu. 

Je to samozřejmě trochu škoda, ale na druhou stranu, kvalita se vždycky prosadí. I dnešní děti si umí hrát, vrací se i dřevěné a kvalitní hračky, tak snad...

Ale muzeum panenek v Litomyšli je zážitek. Taková třešnička na dortu za celou Litomyšlí.