Výstavy, kam se podíváš

Tahle je zrovna na Příkopech. Několik desítek panelů,zobrazujících sto let společného státu. Několik jsem si vyfotila, pak bylo moc narváno a fotit se nedalo. Je docela zájem o podobné akce. 

Dnes druhý pokus

o první podzimní Hovory. S panem Šebkem. 
Jako příspěvek ke stému výročí vzniku republiky. Krásně se to sešlo s oslavami jak veřejnými, tak i našimi školními, které tento týden probíhají.Pojaly jsme to tentokrát opravdu slavnostně, jako oslavu výročí, i s welcome drinkem. Přednáška nebyla úplně jako přednáška, ale víc jako diskuse a to diskuse velmi zajímavá. Pan docent se dotkl jak samotného slavného dne, tak i období před i po. Probrali jsme osobnosti známé i méně známé. Víte třeba, kdo to byl Izidor Zahradník? Nebyl to samozřejmě jen on, kdo nám byl podrobněji představen, šlo prostě o celou republiku, o vznik, vztah, nálady, situace, ale i podobnost se současností. Pěkné to bylo. Na podruhé se to prostě náramně vydařilo. Děkujeme.

Nejlepší víkend

Nejedná se o glorifikaci tohoto víkendu, byť zcela jistě patřil k těm zajímavějším. Jedná se o knihu. Dost se o ní v poslední době mluví, tak jsem zvědavá. Téma mě zajímá, tak uvidíme. 


                                                 

Mše

V katedrále. Připomínka českých vlastenců zavražděných v koncentračním táboře Mauthausen. 294 lidí bylo zákeřně zavražděno 24.10. 1942, kulkou do zátylku. Za pomoc, skutečnou i domnělou, při atentátu na Heydricha. Mezi nimi třeba i patnáctiletá Jindřiška Nováková. Mše je již tradiční záležitostí. Četla se jména zavražděných. 
Byla jsem oslovena, abych patřila mezi ty, co ta jména čtou. Ohromná zodpovědnost a čest. 
Ve finále silný emotivní zážitek. 
Samotné oslovení jsem vnímala jako poctu. Vzhledem ke svému pragmatismu jsem předpokládala, že to, s mírným rozechvěním, snadno zvládnu. Atmosféra v katedrále je ale specifická. A tak, ač patřím k lidem,kteří moc nebrečí, jakmile jsem začala číst, největší mojí starostí nebylo nekoktat,ale nebrečet. Uf, to byl nápor emocí, ani jsem nevěděla, že takové mám. Před námi děti zapalovaly 294 svící a do toho jsme četli jména zavražděných vlastenců. Poté následoval dojemný proslov ppana doktora Stříbrného a pak mše samotná. Ještě dnes mi běhá mráz po zádech. 

Toman

S blížící se  stovkou Československa přituhuje. Věcí, vznikajících právě ku příležitosti výročí je najednou jako hub po dešti. Toman se jevil jako zajímavý výlet do poměrně málo probádaných vod komunistické rozvědky. A v podstatě musím konstatovat, že více méně nezklamal. Uměla bych si sice představit menší počet popisků, ale na druhou stranu by se v debatujících postavách mohli někteří ztrácet. Takže vlastně díky za encyklopedii. A řekla bych, že Toman stojí za tu cestu do kina  a následnou besedu nad sklenkou o podobnostech s dneškem:-)

                                             

Výstraha

Pořádek prostě musí být:-). A jelikož vandalové mnohdy opravdu zničí kde co, šli na to ve Stromovce opravdu od lesa. Zvolili výstrahu, která funguje:-)!!! Jízdní řád je stále na svém místě:-)Je to prostě upozornění, jak má být. Kreativitě se meze nekladou. 

(dole, pod jř:-)

V zahradě

Konkrétně té Valdštejnské. Je tam krásně, zejména v tomto barevném období. A vše se masivně chystá na oslavy výročí republiky. Sto let od vzniku Československa. Konečně jedna pozitivní osmička:-)