Temné místo naší historie. Není moc o co stát, ale zase vidět bychom to měli.
Logicky, aby se nezapomnělo na to, co člověk dokáže udělat člověku.
Nedávno jsem se navíc popasovala s knihou Duch Pankráce, takže to bylo takové hodně neuralgické.
Vzala jsem tam maturanty.
Je to jedno z našich posledních setkání, jejich vysvědčení se blíží mílovými kroky. Takže v rámci maturitního semináře jsme se včera, na Josefa, vydali do bývalé popravčí místnosti. Je to přímo ve vězení, takže klasická kontrola, odložení všeho a teprve pak cesta za mříže.
V památníku nás provázel takový drsný dozorce, trochu jsme se ho i báli. Ale pověděl nám toho dost.
Místo s gilotinou bylo logicky nejhorší. Pořád, i po těch letech, co se historii věnuji, nechápu, co je člověk schopen člověku udělat.
Jaké vraždící mechanismy vymyslet a vyrobit.
Fotky nemám žádné. Fotit jsme tam nemohli, telefon patřil k povinně odloženým věcem. Ale stejně by se mi asi fotit nechtělo. Je to hrozně depresivní, smutné.
Pořád jsem přesvědčená o tom, že studenti to vidět musí, aby se na ty šílenosti nezapomínalo. Ale asi už je nebudu doprovázet, nechám to na jiných.
Duch Pankráce jsem také nedávno četla a pořád se z toho nedokážu vzpamatovat. Opravdu se na takové věci nesmí zapomenout!
OdpovědětVymazat