Komerce

Cítím se být člověk nekomerční a imunní vůči konzumu a módě.  Nepodléhám módním diktátům a většinou jdu proti proudu. Módní značky mi nic moc neříkají a rozhodně nehodlám utrácet peníze na něco, co je předražené jen proto, že nese populární logo. Ale hoď kamenem, kdož jsi bez viny…

   Na jedné značce prostě ujíždím.  Sama nevím proč, je to iracionální, asi jen prostě tím, že se mi líbí. Je to Lacosta. Značka, která je typickým příkladem předraženosti, dát za triko dva a půl tisíce prostě nedokážuJ a nevím, jestli je to tím, že jsem škudla, chudák nebo pragmatik. Ale ta značka se mi i tak líbí. Vím, jak jsem svého času byla v šoku, když jsem na návštěvě viděla ženu, jak v tomto oblečku jde uklízet domácí zvířectvo.  Svůj údiv jsem si nenechala pro sebe a dostalo se mi vysvětlení, že jde o triko ze sekáče, kde se podobné kousky nacházejí za pár korun. Ale ,aleJ.?! Nu, jala jsem se tedy obcházet tyto druhé ruceJ a snažila se čas od času nakouknout to těchto obchodních zařízení, žel, takovou kliku jsem neměla. A tak se občas rozhodnu, že si Lacostu koupím! Pak dorazím na místo a ty ceny za prosté triko mě zas a znovu šokují, že ho nekoupím.  Zas a znovuJ.
 Ale dneska jsem koupila.  Ne, že bych snad něco zdědilaJ či změnila názor. Ale jak už jsem včera psala, během svých jarních psacích prázdnin likvidujiJ dárkové poukázky, a neproměnit poukázky do Paládia za Lacostu by byl pro mě hřích. Zejména, když je období slevJ. Takže mám doma svého vlastního Lacostu  (zlevněného J ) i se značkovou taštičkou, touha je ukojena, a zase mohu začít kritizovat komerci a nesmyslnou touhu po značkovém zbožíJ