Návštěvy

 Říjen svými delšími večery přímo vybízí k různým setkáváním, návštěvám.

Kdysi prý bývala návštěva, zejména ta sousedská, docela náhodná aktivita. Prostě se šlo

 a přišel nápad, tak zazvoníme a zajdeme na kus řeči.

Zejména na venkově bývala podobná návštěvnost běžná. Ale i ve městě se stávalo, že na vás brnknul soused s nabídkou, že se na pár minut staví na kus řeči. Tradicí pro dřívější hospodyňky byla výměna atributů, došla mouka, skočím k sousedce.

To se dnes ve velkém asi už dávno neprovozuje.  Zkuste někam přijít jen tak, bez ohlášení, že zrovna jdete kolem a napadlo vás zazvonit…?

Návštěva je dnes většinou přísně organizovaná akce, přijít neohlášeně se prostě nedělá.

Jistě, někde si to dovolit můžete, u hodně dobrých přátel asi spíš než u příbuzných, ale přeci jen se stalo dobrým zvykem se ohlásit.

 Vymizela z toho dřívější spontánnost a stala se společenská událost

 Možná jsme si tím trochu zkomplikovali život. Když totiž návštěvu plánujeme několik dní dopředu, musí na ni být připravený nejen hostitel, ale tak trochu i celý jeho byt, kuchyně, program a nálada. 

Z obyčejného „stavím se na kafe se snadno stane malá společenská operace.

Říjen by to svým nástupem temné části roku mohl kapku provětrat.

 Jak tedy prožít některé říjnové večery?

 Navštívit známé či kamarády.

 A pokud máme v sobě touhu po dobrodružství a změně, lze to zkusit neohlášeně.

Přinese to s sebou adrenalin, to zcela určitě.

Zkusme to ale právě v říjnu, dle hesla, dělejme věci jinak.

Ale bacha na to, kde budeme svoje pokusy provozovat.

Někomu to příjemné není. Ale když odhadnete protějšek, kterému nevadí neohlášená návštěva, můžete zažít zajímavé říjnové navštěvování. Třeba zjistíme, že na kus řeči se vlastně nemusíme objednávat….

Tak hezké říjnové navštěvování.