Čekání

 Osobně nesnáším čekání, jakákoliv fronta mě dokáže totálně vykolejit.

Možná proto si čekání víc všímám a docela ráda o něm přemýšlím. Je to ostatně vděčné téma, čeká se na kde co, a jakmile se na něj člověk zaměří, rychle přichází takové řetězení, nápady, kdy a na co vlastně člověk čeká.

Klasické je čekání na nějaký dopravní prostředek. Pak třeba čekání u doktora, ti mají dokonce i vlastní čekárnu.

Všichni známe filozofické čekání na příležitost.

Čekat se prostě dá na kde co i na kde koho.

 A tak mě napadá, na co čekáme třeba v říjnu?

Některý měsíc nám nabízí čekání na svátky, jindy čekáme na dovolenou nebo na prémie, někdy čekáme na sníh či na sluníčko.

Ale na co se dá čekat v říjnu? Přemýšleli jste někdy o říjnovém čekání?

Říjen většinou nenabízí události, na které by se s radostí čekalo. Přicházejí plískanice, tma, krátké dny, plno povinností…

Sama nevím, na co se v říjnu dá čekat. Ani historická výročí nejsou nějak výrazná, že bychom čekali na zhmotnění jejich významu.

Pravda, letos se dá čekat na komunální volby, ale to je spíš občanská povinnost než nějaké napjaté očekávání.

Na co čekat v říjnu je najednou pro mě taková výplň třeba při čekání na tramvaj.

Co vlastně očekáváme v říjnu? Máte na to svoji vlastní odpověď?

Mě samotnou nic nenapadá, ale určitě na to při nějakém čekání přijdu.

 A vám přeji hezký říjen, plný napjatých očekávání.