Ať myši nepláčou

Myši tedy v reálu moc nemusím, paní Váňovou ale ano. Ráda čtu její knihy, baví mě zápletka jejích příběhů, její styl vyprávění i většinou nečekané vyústění jejích knih. Proto jsem navzdory myší averzi J sáhla i po knize Ať myši nepláčou. A samozřejmě jsem udělala dobře. Jde o příběh čtivý, byť prvotní informace od kolegyně, že jde o historky ze života prostitutky, mě moc nelákaly. Ale nedala jsem se odradit a tak jsem se dozvěděla, že aby myši neplakaly, je třeba mít stále plnou spížJ.

Hlavní hrdinka Karla sice prostitucí začíná, ale celý příběh je víc o tom, kolik trápení si mohla v životě ušetřit, kdyby se nedopustila chyb, které se v jejím životě řetězí tak nešťastně, že není schopna jim při nejlepší vůli zabránit. Jde ovšem o ženu nevšedně citlivou a vnímavou, která až při své nemoci pochopí opravdové životní hodnoty.

Tak praví anotace příběhu na obálce a nutno konstatovat, že se nikterak nemýlí. Příběh mě vtáhl do děje, jako všechny knihy paní Váňové se to výborně čte, a je to báječná společnost na nedělní čtení.  Původně jsem si ji chtěla nechat na později, ale stačilo několik stránek a je mi jasné, že si to musím dočíst. Aby prostě myši neplakalyJ