Mimo mísu

 Představení v divadle Metro. 

Veronika Freimannová a Dana Batulková. Dvě dámy, které snad nestárnou. 

Šaramantní, vtipné, krásné. Logicky, ony vůbec nejsou mimo mísu, ale jejich představení s tímto názvem je půvabné. 

Divadlo Metro jsem neznala, respektive jsem si ho nepamatovala ani nevybavovala. Upoutávka na mě vyskočila už kdysi v únoru, tak jsem to zkusila. 

A stálo to za to.

Šlo o příjemný večer ve společnosti dvou výborných hereček. Sice se na první dobrou výprava na country bál, kterou řešily celé představení, zdá jako jednoduchá zápletka, ale dojem byl úplně jiný. Stačilo to. Klasická konverzačka. 

Dvě ženy, jedna událost.

Ale bylo to moc fajn, čas utekl jako voda. 

Obě herečky opravdu nesou představení úplně samy a s lehkostí i energií udrží pozornost publika od začátku do konce. Jejich dialogy jsou živé, vtipné, ale často i jemně ironické, plné postřehů o životě, vztazích a o tom, jaké to je snažit se "nebýt mimo mísu“, ve společnosti, v přátelství, v sobě samých.

Humor tu není jen prvoplánový, i když i takové okamžiky se najdou, ale nejvíc vychází ze situací, které důvěrně známe.

Prostě pobaví, zaujmou, donutí k zamyšlení, nabijí energií.

Mimo mísu je laskavé a chytré představení, které vás nenásilně vtáhne do světa dvou žen a jejich touhy neztratit se v životě. 

Vnímala jsem to jako vtipnou komedii s duší.

   Oč lepší zážitek z divadla, o to horší z Národní. Sobotní podvečer tedy pro tuto městskou tepnu v centru města není dvakrát lichotivý. 

Všude plno kebabu. 

Nic proti této módní formě rychlého občerstvení, ale kolem každého stánku hluk, puch a totální nepořádek. Zmaštěný chodník, kolem odpadky, mezi tím se proplétají koloběžky a davy turistů zírajících do mobilu. 

Fronta na jakousi patrně nadpozemskou zmrzlinu se táhne po celém chodníku, do toho další fast foody… 

Víc to celé připomíná turecké tržiště než moderní ulici v centru evropského velkoměsta. Nejvíc jsem vnímala všudypřítomnou špínu, ulepenost a nepořádek....

 A pak sem choďte za kulturou…?

Naštěstí MHD šlapala jak hodinky, tak se zážitek z divadla nestačil rozplynout. Možná jsem já „mimo mísu“, že mi to přišlo poněkud podivné. Myslím ta Národní. 

Představení Mimo mísu naopak skvělé…

Cítíte se také někdy "mimo mísu?"