Den dětí

 Letos připadl na neděli, takže si sváteční den mohly děti užít hezky v klidu domova a s rodiči. 

Nabízela se spousta příležitostí, bazén, zoo, hrady a zámky, cukrárny...

Tím, že bylo prvního v neděli, rodiče nemohli utéct do práce. Muselo se slavit.

A tak to, minimálně ve Stromovce, vypadalo jako na velkém dětském mejdanu.

 Děti slavily, rodiče přežívali. Všude skákací hrady, zmrzlina, zvířátka, rytíři na hradě, balónky v cukrárně. 

Místy to trochu vypadá, že Den dětí je hlavně svátkem pro výrobce cukrové vaty a plastových mečů.

Oficiálně ale má Den dětí upozorňovat na práva a potřeby dětí...

   Zdálo by se, že v naší společnosti, kde se v určitých kruzích pěstuje až kult dítěte, to není nutné připomínat?

Ale opak je pravdou.

Jsou i u nás místa, rodiny či školy, kde být dítětem není nic moc.  I u nás existují děti, které zažívají domácí násilí, přehlížení nebo tlak na výkon.

Den dětí by tedy  neměl být jen o dárku navíc nebo sladké odměně, ale o připomenutí, že každý den bychom měli děti brát vážně.

Den dětí by měl být i potvrzením faktu, že svět bez dětí by byl nudný, příliš logický 

a neuvěřitelně klidný.

Baví mě ty malé, ty jejich otázky typu:

 „Proč nemají mušle nohy?“

"Proč, proč, proč a proč....?"

Den děti je i o tom, že nám připomínají, že není důležité pořád mít všechno pod kontrolou. 

Někdy stačí trochu zmrzliny a dobrý úkryt při hře na schovávanou.

Den dětí má být víc než o návštěvě cukrárny  připomínkou práv dětí.

 Tak si je zopakujme v překladu do školní řeči: právo na přestávku každých 45 minut, právo na ticho v jídelně (což nefunguje), a hlavně právo na vlastní názor....

To je u nás.

Jinde by to asi definovala věta, že mají právo na dětství.

A ten školní problém?

Děti u nás tráví ve škole spoustu času, někdy až moc / a v zimě od nevidím do nevidím/ takže by škola neměla být místo, kde se jen bifluje, ale taky kde se směje, objevuje, chybuje a roste.

Den dětí by měl ve škole připomínat hlavně to, že děti nejsou stroje na výstupy, známky, Cermat testy, úkoly a úspěšné přijímací zkoušky. 

Děti  jsou lidé s fantazií, neklidem v nohách a někdy až podezřele dobrým smyslem pro spravedlnost.

 Osobně beru děti na Ďáblický hřbitov. Na místo, kde je Dětský hřbitov. Dětí, které zlikvidovali soudruzi v padesátých letech. Děti, kterým se žádných práv nedostalo. Ani právo na život jim soudruzi nenechali. 

Přečtěte si román U severní zdi, určitě budete zírat. 

Děti na dětský hřbitov také většinou dost zírají. Možná se to zdá dost morbidní, takhle si připomínat Den dětí, ale myslím, že právě o tom to je. Uvědomit si, že se máme dobře... A že ta dětská práva nejsou vůbec samozřejmá!!

A to cukrárnou to vždycky zjemníme, cestou zpátky si odskočíme na zmrzlinu. 

Tak to je náš Den dětí. 

Jaký ho máte vy?