Čarodějnice

 Pálení čarodějnic je zvláštní svátek. 

Všichni se radujeme z ohně, který kdysi měl asi vyhánět strach a nejistotu. Nebo ukončit zimní období.

Pak ale také mnohdy pálil i živé lidi. Politické procesy dávné minulosti.

Dnes logicky místo mladých čarodějnic pálíme staré větve, letos navíc podle  nového zákona přísně vysušené, pečeme buřty a radujeme se z postupujícího jara.

Dotud s tím nemám žádný problém. 

Naopak. 

Protože než začnou pravidelné grilovačky, letní slavnosti a  šílené hlučné festivaly, je hezké si připomenout, že pořád máme v sobě kousek pradávné touhy tiše stát u ohně a věřit, že všechno zlé můžeme spálit a začít znovu.

Ale pak  nastoupí ty čarodějnice. 

Ohně k poslednímu dubnovému dny v poslední době bývají "vyzdobeny" figurínou, kterou se lidé chystají spálit. 

A nikomu to nepřijde divné.

Jistě, většina o tom takhle vůbec nepřemýšlí, je to prostě první jarní mejdan pod otevřeným nebem.

 Ano, tomu rozumím. Určitě chápu kouzlo setkání u společného ohně pod širým nebem, příjemné posezení, chvíle, kdy plameny osvětlují tváře a noc je zase jednou tajemná a blízká. Oheň takovou magickou moc má. 

Ale proč tam musí být ten symbol? Proč vlastně úplně vymizelo povědomí, se kdysi čarodějnice pálily doopravdy? Skutečné ženy, skutečný strach, skutečné hranice. 

Přijde mi to podobné, jako kdyby si budoucí generace hrály na politické procesy a „pro zábavu“ každoročně symbolicky věšely Miladu Horákovou, v duchu prastaré tradice.

Když to někde podotknu, jsem většinou za trapného rýpala. 

Je to prostě tradice, ne, tak co o tom takhle prapodivně debatovat...

Snažím se tedy vnímat pálení čarodějnic opravdu jen jako oslavu ohně, jara, svatojakubské noci. Ne jako bizarní nevědomou připomínku upalování.

 Je mi jasné, že to většina lidí vůbec tak nevnímá.

 A nejen proto, že o nějakém dávném upalování domnělých čarodějnic nemají ani páru.

Prostě to berou jako tradici. 

Ani k tomu rozhodně nechci přistupovat jako soudruzi, kteří z lidového pálení udělali soudružskou   „vatru přátelství a míru“.

Ale vždycky mě napadne, proč to tak máme, proč tak radostně upalujeme...?

Oheň má mít sílu očistit, dát lidem na chvíli společný čas a teplo.

A to mi stačí.

Jen říkat tomu "pálení čarodějnic" se mi úplně nechce.

Je to symbol svatojakubské noci.

 Čarodějnice nechávám na pohádkách.

Ale vím, je to don quiotský boj:-)