Probíráme první světovou válku. Několik hodin za sebou, jsme ukotveni v tématu i období. Tedy, to si myslím já.
Zadávám práci na téma východní fronta. Studenti se tváří, že je téma zajímá, berou si práci dobrovolně.
Předpokládají, jak mi už dávno dochází při každé jejich práci, že to vypracuje AI a oni to pak jen přečtou.
Doba je jiná, pedagog je většinou rád za každou kapku projeveného zájmu. Drobečková politika.-).
A tak nastala hodina H, chvíli to trvalo, protože dnes nelze chtít po studentovi, aby něco vypracoval z hodiny na hodinu. Trpělivost přináší růže.
Hodina H je tady a jdeme na východní frontu. Se zájmem poslouchám, jak boje na východní frontě začaly útokem na Leningrad, Moskvu a Stalignrad, v roce 1941....
A tady už to začíná malinko docházet i přednášejícímu, že to patrně nebude první světová...Asi si to teprve teď poprvé přečetl, nikoli po sobě, jak se říkalo kdysi, ale po AI.
Ještě chvíli pokračuje, třída zatím nereaguje, východní fronta jako východní fronta. Někteří si dokonce i píši nějaké poznámky.
Až někde před Moskvou procitnou ti, co si myslí, že by měli mít jedničku.
To je asi druhá světová? ptá se kdosi nesměle.
Ano, je. Hurá....
My ale berme první světovou..
Zadání pro AI ovšem znělo jasně, východní fronta. A tím plnění úkolu skončilo. AI to vypracuje a já to přečtu...
Pravda, není to tak šílený, jako když mi student, který měl zadání
Přestavba!
předložil text o přestavbě zahradního domku, ale i tak.
Tady to ještě studenti dokázali rozklíčovat, že jim AI předkládá blbosti, že je třeba ji kontrolovat svou vlastní inteligencí. Že se musíte umět ptát a vědět, na co se ptáte, protože ona vám prostě nakecá kde co.
Ale co se stane v okamžiku, kdy studenti /a nejen oni/ tuto schopnost ztratí? My všichni až ji ztratíme, protože to půjde rychle.
No, nevím..
Žádné komentáře:
Okomentovat