Na jaře

 Jeden den to vypadá jako na jaře. Pak střih a je tu zima. Mráz a náledí. Skoro to vypadá, že březen zaskakuje za duben, aprílové počasí jako vyšité. Někdy s chutí za kamna vlezem:-). A zjevně tam i dlouho budem. Nicméně, to jaro už ve vzduchu je. V okamžiku, kdy svítí sluníčko a zrovna nefouká šílený vítr, je to nadějné. Ve Stromovce se prohánějí veverky a dovádějí psi. A do toho hřmí Matějská, která celé jaro dominuje zdejšímu prostoru. Po pravdě, jde to s Matějskou v zádech dost šílené. Řve tak, že pokud najdete odvahu ji navštívit, zcela jistě neuslyšíte vlastního slova. Ostatně, ani v bezpečné vzdálenosti od Výstaviště dobře slyšíte donekonečna vyřvávajícího Michala Davida, a to je tedy docela nářez. A to vůbec nemluvím o světelném smogu, světlech vytrvale blikajících do noci. Prostě každoroční daň za bydlení u Stromovky právě prochází dobou splatnosti. Je to matějské peklo. Ale ten jarní pocit to snad nějak překrývá. Jen je mi líto těch veverek, chudinky asi nechápou, co je to za zběsilé lidské radovánky, které jim přinášejí stres a vytrvalý hluk. Před letenskými psy snadno utečou, to mají v pacičkách. Ale před Kočkou prostě nemají šanci:-)