Návštěva pohotovosti je pro mě naprosto novým zážitkem, té
zubní snad dokonce premiérou. Zuby mě
nebolely celá léta a tak mě bolest docela zaskočila. Vzápětí mě pak zaskočil
přístup zařízení, kam jsem léta docházela a tak jsem se ocitla s bolavým
zubem bez ošetření na prahu víkendu. Ještě se tedy pokusím během pátku najít
jiného dentistu, leč marně. Navíc v pátek je už ve dvě pozdě, odpoledne už
nikdo nepracuje, tudíž jsem bez zubaře stále.
Hrdinně si myslím, že to snadno přes sobotu a neděli vydržím. Nicméně,
dám na rady moudrého okolí a zajdu alespoň do lékárny pro něco na bolest. Kdyby
náhodou. Náhoda samozřejmě udeří už během páteční noci, kdy zub, jako by věděl,
že na něj teď dva dny prostě nemůžu, bolí jako ďábel. Platíčko zakoupených léků
proti bolesti tedy viditelně prořídne. V sobotu ráno jsem tedy jak
praštěná. Ale zub nebolí, respektive bolí snesitelně. Tak to vydržím do
pondělka, přesvědčuji sama sebe. Když pak v noci takřka poskakuji bolesti,
jsem přesvědčena, že hned v neděli ráno vyrazím. A vskutku. Sotva odezní
moje omámení z léků, které mi pomohly přežít noc, vyrazím. Na
pohotovost. Když se tam doploužím,
vyděsí mě narvaná ordinace. To je na celý den, úpím v duchu. Bojuji
s pokušením to vzdát, ale zub o sobě dává vědět, tak se rozhodnu vytrvat.
Naštěstí se množství lidí ukázalo jako klamné. Všichni zdejší muži měli totiž
doprovod, většinou asi manželky, která je povzbuzovala, dodávala jim odvahy a
přesvědčovala je, aby i přes viditelně oteklou tvář čekárnu neopouštěli. Stejně
obětavě je pak po zákroku podpírali a odváděli domů. Navíc paní doktorka se
s tím nijak nepárala, všechno běželo jak na drátkách. Pravda, občasné
mužské steny a výkřiky z ordinace nám trpícím v čekárně nijak
nedodaly, ale paralyzující bolest vás nakonec tak semele, že ani pronikavý
jekot lehce hysterické dívky vás nevyvede z rovnováhy. Když na mě po
hodině přišla řada, skoro jsem se na vrtačku těšila. Žádná ovšem nebyla. Moje
bolest byla (a je) tak záhadná, že ji paní doktorka nepřišla na kloub. Vyřešila
to drénem a nějakými analgetiky a zbytek je na mém zubaři (kterého jsem ale teprve
musela najít). Zub ale bolel dál. Tomu se říká úspěšný víkend....
story s pohotovostí-a zubní k tomu- známe asi každý- je to skoro vždycky děs!
OdpovědětVymazatMě pokaždé napadá jen jedna prostá otázka: "Fakt si myslí, že nemám co jiného na práci, než předstírat bolest- či chorobu?"- a ještě za to platit??