Přejme si ho, chraňme si ho, užívejme si ho...
středa 31. prosince 2014
Vykročme pravou..
Už patnáct let píšeme nové století i tisíciletí. Člověk si ani neuvědomuje, jak to letí...Pětka je symbolem štěstí. Ve škole tedy moc ne:-), ale jinak myslím je baňatá pětka dobrá vize. Tak snad takový bude celý ten následující rok, ve kterém je důležité jediné. Zdraví.
úterý 30. prosince 2014
Sport zdarma
V Praze se nabízí přes stovku sportovišť, které bojují
s vánočním obžerstvím a akcí "sport zdarma" lákají nejen Pražany k pohybu.
A k vyzkoušení si netradičních sportovních aktivit. Jde již o několikátý rok, kdy se tato bohulibá (kilům libáJ) akce koná. Jako nepřítel davových aktivit jsem proto měla léta strach něco vyzkoušet, protože v Praze mantra "něčeho zdarma" většinou spolehlivě naláká takové davy, které si nelze představit ani s opravdu rozbujelou fantazií. Důkazem budiž třeba Noc muzeí, Noc kostelů a další podobné free aktivity. Očekávala jsem totéž i u týdne sportu zdarma. Nicméně, s určitou dávkou odvahy jsme chtěli vyzkoušet věci pro nás netradiční, tudíž jsme i s netradiční odvahou vstoupili do týdne sportu. A ejhle. Nejenže se davy nekonaly, ale i šlo o zajímavé věci. Tak jsem si vyzkoušela ricochet, který se ale asi mým šálkem kávy nestane. To aikido má mnohem větší šanci. Jen jestli ho také budou provozovat někde poblíž Letné, to bych si pak snadno dala říci. A znovu jsme oživili badminton. Oblíbená letní hra mého dětství nějak u nás doma upadla v zapomnění, tak jsme si ji mezi svátky s nadšením vyzkoušeli v její zimní halové podobě. A ono se to nejen nezapomíná, ale má to podobné kouzlo jako kdysi. Možná ještě větší.
Také jsem konečně vyzkoušela tolik vychvalovaný bazén Šutka. A celkem nezklamal, i když tady už na můj vkus bylo lidí příliš. Nu, co naděláme, někam se utéct musí, když některé hory se stále trochu zelenají.I když po včerejšku, kdy je centimetr sněhu snad i u Muzea, patrně už hory plní svou primární zimní úlohu.
A týden sportu vlastně také. Je to kupodivu velmi zajímavá akce. Líbilo se miJ
A k vyzkoušení si netradičních sportovních aktivit. Jde již o několikátý rok, kdy se tato bohulibá (kilům libáJ) akce koná. Jako nepřítel davových aktivit jsem proto měla léta strach něco vyzkoušet, protože v Praze mantra "něčeho zdarma" většinou spolehlivě naláká takové davy, které si nelze představit ani s opravdu rozbujelou fantazií. Důkazem budiž třeba Noc muzeí, Noc kostelů a další podobné free aktivity. Očekávala jsem totéž i u týdne sportu zdarma. Nicméně, s určitou dávkou odvahy jsme chtěli vyzkoušet věci pro nás netradiční, tudíž jsme i s netradiční odvahou vstoupili do týdne sportu. A ejhle. Nejenže se davy nekonaly, ale i šlo o zajímavé věci. Tak jsem si vyzkoušela ricochet, který se ale asi mým šálkem kávy nestane. To aikido má mnohem větší šanci. Jen jestli ho také budou provozovat někde poblíž Letné, to bych si pak snadno dala říci. A znovu jsme oživili badminton. Oblíbená letní hra mého dětství nějak u nás doma upadla v zapomnění, tak jsme si ji mezi svátky s nadšením vyzkoušeli v její zimní halové podobě. A ono se to nejen nezapomíná, ale má to podobné kouzlo jako kdysi. Možná ještě větší.
Také jsem konečně vyzkoušela tolik vychvalovaný bazén Šutka. A celkem nezklamal, i když tady už na můj vkus bylo lidí příliš. Nu, co naděláme, někam se utéct musí, když některé hory se stále trochu zelenají.I když po včerejšku, kdy je centimetr sněhu snad i u Muzea, patrně už hory plní svou primární zimní úlohu.
A týden sportu vlastně také. Je to kupodivu velmi zajímavá akce. Líbilo se miJ
pondělí 29. prosince 2014
Divoké historky
Nikoli vánoční, ale filmové. Ne snad, že by o svátcích
nebylo k dispozici filmů víc než dost. Jenže, jde klasickou o vánoční recyklaci,
než o nějaké nové zajímavé novinky Ty se ostatně v televizi nabízejí jen v oblasti
pohádek, kterých je ovšem na obrazovkách tolik, že být dítětem, asi začnu
pohádkový svět nenávidět. Pohádka, kam se podíváš, a pořád dokola….
Ač se televizi raději
vyhýbám, jednu premiérovou pohádku jsme zkusili. Tu božíhodovou, Kdyby byly
ryby. Ovšem takovou slátaninu jsem už dlouho neviděla, takže jsem vydržela
první čtvrthodinu a poté se uchýlila k osvědčeným knihám.
K Vánocům ale nějaký filmový zážitek tak trochu patří,
proto jsme na něj vyrazili do kina. Kam jinam, než do BioOko. Na Divoké historky.
Film už chvíli v našich kinech běží a spolu s ním ho provází
šeptanda, která je vždy lepší než sebevětší reklama.
Prý je to dobré, říká
se.
A bylo. Alespoň mně
se líbilo. Divoké historky jako název tak trochu souzní s tím svátečním
rekapitulováním před koncem roku, film sám je pak sice na hony vzdálen našim zážitkům
(mým), ale je výborný. Šest historek, vskutku divokých, které mapují situaci,
kdy vám povolí nervy a všechny ty životní trable řešíte po svém. Zde netradičně,
divoceJ, a místy tedy člověk valí oči, co všechno se dá
vymyslet. A pak se nevěřícně uvolněně rozesmát. Divoké historky jsou prima
film, takový náš milý vánoční filmový zážitek.
neděle 28. prosince 2014
Krása a krev
Rodiny Borgiů. Jinými
slovy, první Ježíškovo čtení. Sice není úplně romantické a něžné, to samo jméno
Borgia vylučuje, leč jde o čtení navýsost zajímavé, dramatické a poutavé. Však také jde o příběh rodiny, která hýbala
dějinami. A v určitém slova smyslu hýbe dodnes. Hlavní postava je logicky
také hlava rodiny, kterou je zde Rodrigo Borgia, který se v úvodu knihy
stává papežem. A přes proklamovaný celibát a čistotu, je krom toho i hrdým
otcem několika dětí. Podobné věci ale
nikdo raději neřešil, protože krom jiných pověstí měli Borgiové i pověst
dokonalých travičů, takže takové si není radno rozházet. Ono ostatně ani jeho syn, který je předobrazem
Machiavelliho Vladaře, neoplýval velkou dávkou empatie. A co teprve tajuplná
LucréciaJ.
Kniha zatím nedočtena, leč již vtáhla do děje. Borgiové jsou zajímavé čteníJ
sobota 27. prosince 2014
Na nočníku
Sváteční týden se nám plynule překulil do víkendové volna.
Pro milovníky zimních sportů jde asi o nečekané plýtvání volnem, protože kdo by
čekal, že si letos prostě na normálním sněhu nezalyžuje? Ovšem my, co zimní
sporty moc nemusíme, důvod ke stížnostem rozhodně nemáme. A to ani v případě,
že chceme vyzkoušet něco méně tradičního než typicky vánoční výstavu. A o muzeu
nočníků se rozhodně nedá říci, že by evokovalo nostalgickou vánoční atmosféru.
Ani jsem nevěděla, že něco podobného v Praze existuje. A ejhle. Existuje.
Dokonce už hezkých pár let. Ono ostatně i císař pán sem chodil pěšky, tak si
tato lidská aktivita svoje muzeum vlastně zasluhuje. Že je jen kousek od mého
oblíbeného Vyšehradu byla pro mě vánoční novinkaJ.
A zajímavá návštěva. Jeden by neřekl, jak může být historie bohatá a zajímavá i
v této oblasti. Muzeum nočníků prostě stojí za návštěvu. A nejen tu
mezisvátečníJ.
Protože, musíme tam prostě všichni..iJ
pátek 26. prosince 2014
Za vánoční kulturou
Vybrat si z nabídky svátečních akcí je poměrně náročné,
jedna zajímavá akce vedle druhé. Protože
touha velela zamířit do centra, los padl na Karlův most. Respektive na Muzeum
Karlova mostu, které krom jiných pravidelných aktivit nabízí i výstavu betlémů.
Ne snad, že by betlémů nebylo kolem víc než dost, ale zde je to přeci jenom kapku
specifické Jednak to má zvláštní atmosféru, přeci jen Otec vlasti věděl, kde
ten svůj most buduje. A druhak, zde nabízejí Marii i Josefa, ba i Ježíška
v nadživotní velikostiJ,
a jejich polský autor se díky nim dostal i do knihy rekordů. Dosud jsem o tom
jenom slyšela, tak letos i vidělaJ.
No, je to majstrštyk. Ale nejde jen o slavný slaměný betlém, k vidění je
tady věcí s vánoční tématikou mnohem víc. Přesně podle celého názvu
výstavy, Nostalgické Vánoce v Muzeu Karlova mostu. Navíc je zde k dispozici
kouzelná kavárna, a když celou sváteční akci zakončíte krátkou projížďkou po
Vltavě, lze se nejen kochat zdejší romantikou, ale ještě k tomu dostanete svařák.
A dobrýJ. Krásná výstava na svatého ŠtěpánaJ
čtvrtek 25. prosince 2014
Boží hod vánoční
Z hlediska církevního
v sobě tento den nese připomenutí Ježíšova narození. Prý. Protože údajně se narodil úplně jindy, ale to sem dnes nepatří.
Je to také během
Vánoc svátek nejvýznamnější, ač děti by určitě hlasitě lobbovaly za čtyřiadvacátého,
protože tam jsou ty dárkyJ.
A Ježíšek, kterého si podle nějakého průzkumu prý skoro dvacet procent lidí
představuje jako ježka. To mě zaujalo v nějaké předvánoční statistice a
musím přiznat, že jsem nad tím nevěřícně kroutila hlavou. A pak jsem si udělala
vlastní průzkum a ejhle, takřka každé druhé malé dítě (i některý dospělý) mají
představu ježka. Nebo v tomto případě asi JežkaJ? Zajímavé a dost těžko představitelné
(pro mě), ale každý máme své vize a tak proč nevidět Ježíška jako JežkaJ.
Navíc dnes už jde
úplně o něco jiného, než o ty dárky. Tedy mělo by jít. V reálu sice někde
(mnohde) začíná druhé kolo, kdy se najíždí k babičkám, tetičkám a jiným
příbuzným, kde se včerejší dárkování opakujeJ,
ale skutečnou podstatou tohoto dnešního svátku je rozjímání. Jedno, zda věřící či ateistické. Měly by
prostě konečně nastat duchovní hody, však jde o Boží hod. Věřící s návštěvou
kostela, méně věřící rozjímají doma, pokud možno v tichu a klidu. No, to
je, pravda, trochu utopie, ale za pokus to stojí. Kdy jindy v klidu relaxovat než na Boží
hod vánoční?
Třeba s novou knihou od JežkaJ či Ježíška. Nebo prostě jen
tak. Svátečně, poklidně, pohodově….Prostě duchovní hody....
Mimochodem, jak si představujete Ježíška Vy nebo Vaše dětiJ? Já takhle nějak:-)
středa 24. prosince 2014
Ježíšek
Letos máme doma opravdového Ježíška. ŽivéhoJ. Zatím jsme samozřejmě
víc na větvi my, Haničce je to v podstatě pořád kapku ukradené, i když po
světýlkách už pokukuje, za koledami se otáčí a celý ten zmatek kolem ji
nesmírně zajímá. V plné parádě to všechno přijde až za rok. Ale i letos je to kouzelné. Takový dáreček pod stromečkem opravdu není
pokaždéJ
úterý 23. prosince 2014
Prázdniny
Už si konečně užíváme.
Advent byl navzdory své pověsti klidu a pohody víc hektický, než by si
jeden přál. I proto jsem ráda, že už může člověk pozvolna vydechnout.
Vydýchávám to.
Na celkovou
rekapitulaci je sice ještě kapku brzy, proto chci rekapitulačně zmínit jen čtyřlístek svých knih. Možná proto, že
bych ráda, aby jim v příštím roce přibyl pátý sourozenec.
Na začátku letošního roku vyšlo Nic nového pod sluncem a na konci roku je vyprodaná Třídní knížka do tramvaje. V lednu ji čeká dotisk. To je asi úspěch, i když sama bych si osobně
představovala, že bude už na vánočním trhu… Ale to bych asi chtěla příliš.
A mezi těmito dvěma póly se pohybovaly starší kusy, Odnikud nikam i Jan Heřman, které se
kupodivu také úplně neztratily.
Ale je to fuška,
připomínat je, držet je trochu nad hladinou a nenechat je utopit v tom
divokém moři knih, které nabízí hned několik pražských knižních paláců (o těch
mimopražských ani nemluvě, na ty už nemám kapacituJ). Už dávno vím, že není zas
tak těžké knihu napsat, ale vydat ji a hlavně udržet někde na vrchu
knihkupeckých pultů, protože když denně vychází několik desítek nových knih, je
to docela syssifovská práce. Leč zatím se do ní pouštímJ, s nadějí, že za rok to
bude pětinásobná snaha. Uvidíme.
Nyní, v rámci
rekapitulace, všem svým laskavým čtenářům velmi pěkně děkuji a těm potencionálním
novým nabízím knihy ke koupi zdeJ.
A všem vám srdečně přeji pěkné svátky a hodně spokojenosti v
novém roce. I hezké vánoční prázdniny.
A pod stromečkem
pěknou knihuJ
pondělí 22. prosince 2014
neděle 21. prosince 2014
Čtení takřka vánoční
Protože se samozřejmě těším na knihy od Ježíška, je dnešní neděle tak trochu čtenářsky postní. Jen takové lehké pročítání pro navození atmosféry, což obrázky ve spojení s koledami a krátkým textem dovedou ukázkově. Hezká knížečka
sobota 20. prosince 2014
Láska na Krymu
Někdy je divadlo dlouhodobě plánované, jindy spadne jako dar
z nebes. A tak spadla Láska na KrymuJ.
Dokonce premiérová. Úspěšně se vmáčkla mezi všechna ta předvánoční setkání a
jiné adventní aktivity. A vánoční náladu s sebou přinesla, ač téma je
Vánocům na hony vzdálené. Nicméně, je to Divadlo Na Vinohradech a to je vždycky
tak trochu slavnostní událost, svátky nesvátky. Tentokrát šlo o příběh vlastně
veskrze aktuální, o vztah k Rusku, který je v našich končinách vždy
napínavý. A o to víc v Polsku,odkud hra pochází. Premiéra znamenala i
vstupní sklenku sektu, což bylo v adventním pátečním podvečeru vskutku
milé. Vinohradské divadlo bylo tedy večer plné herců na jevišti i
v hledišti. Seděla jsem vedle Jany
Štěpánkové a Ilji Racka, což je víc než exkluzivní společnost. Představení samo
bylo zajímavé, asi to bude další divácky úspěšný kus. Zdá se, že jde o zábavu, ale
z toho, co vidíte, vlastně spíš mrazí. Nejde jen o paralelu s Krymem
a současností, ale i náhled minulého století, které se z určité noblesy
přes bahno komunismu přelilo přes balast devadesátých let do jakéhosi mravního
a estetického úpadku, ve kterém vlastně žijeme dodnes. Nu, není to hezký pohled
do zrcadla. Nicméně, představení určitě
stojí za návštěvu. Ostatně, jako celé VinohradyJ
pátek 19. prosince 2014
Vánoční zpívání
I v neobvykle jarním počasí si lze vytvořit vánoční náladu a atmosféru. Jen to možná stojí víc úsilí a fantazie, ale zase nezebou ruce a není sněhová vánice. A velmi dobře se dá hrát na hudební nástroje i venku. Zrovna jako naši studenti, kteří vytvářeli vánoční atmosféru svým vlastním uměním. A že člověk žasne, jak jsou mnozí z nich šikovní a nadaní. Koledy díky nim rozezněly celou školu. Hezké to bylo, takové sváteční:-)
čtvrtek 18. prosince 2014
Retro
Nejsem snad úplně takový retromil, ale když jsem na
adventním trhu na Míráku, který je dle mého nejlepší v Praze, objevila
želatinová pivíčka, která znám z dětských let, neodolala jsem. Nával
nostalgie, podbarvený adventem, s tím se těžko bojuje. Netušila jsem, že se něco takového ještě
vyrábí. Každopádně, svůj účel to splnilo, nakoupila jsem cosi na vánočních
trzích a cítila se svátečně. Možná kapku retro, ale pod vlivem svaté Ludmily,
která tam zrovna "mlátila zvony" tak intenzivně, že to vyvolávalo až pocit vánočního ohrožení, to prostě jinak nešlo.
středa 17. prosince 2014
Krvavé postřehy
Letošní poslední darování bylo takřka předvánoční. Bylo opět
na vyzvání, neb jinak bych asi v čase předvánočním nešla. AČ vyzvána, pro
jistotu jsem překontrolovala web, cože se v transfuzní stanici děje. Anoncovali,
že prvodárci by si v tomto chaosu měli svou misi řádně rozmyslet a pokud
opravdu chtějí, přijít jen ráno, protože přeci jen je tu dost zmatek (to tam
tedy nepsali, ale dá se vyčíst mezi řádky). A co si myslíte? Prvodárců jak hub po dešti. Patrně je zlákala
vidina volného pátku, jinak si jejich nadúrodu neumím vysvětlit. Běžně jich
tolik nebývá. Je sice chvályhodný jejich entuziasmus a snaha pomáhat, ale i pro
charitu je třeba zvolit vhodný čas. Tentokrát spíš zdržovali. Hlavně tím, že
přišli v jiný čas než pro ně určený. Zjevně nečtou net? I když v době
čekací na tom netu viseli všichni, tak si spíš myslím, že si prostě každý dělá,
co chce. Sestřičky na Karlově náměstí ale byly vstřícné a milé na všechny, přes
všechen ten krvavý chaos, který tady před svátky vládne. Obdivuji je, asi bych
tak vstřícná na ty jedince, co si dělají vše po svém, nebyla, ale to je prostě
naše realita všedních dní. Moje odsátí proběhlo rychle a bez problémů, jen jsem
se tentokrát cítila nějak víc unavená. Byla jsem ráda, že jsem se doploužila
domů. Nu, asi stárnuJ. Ale kouknut na info na netu ještě zvládnuJ. I po sedmapadesátéJ
úterý 16. prosince 2014
Vánoční jarmark
Dnes se koná vánoční jarmark v ZŠ Čechtice.
Začíná ve
čtyři hodiny odpoledne. A jedním prodejním atributem jsou i moje knihy. Všechny
čtyři. Tak jsem v napjatém očekávání, kolik a kterých se prodá. A moc mě těší,
že mohu být i vánočním dárkem. Takový jarmark je zajímavá věc:-)
pondělí 15. prosince 2014
Co jméno to osobnost
J
Být pojmenován Kevin
Novák není dnes nic neobvyklého, exotická jména se dokonce probíjejí i do
našeho kalendáře, takže paleta výběru jména je opravdu pestrá. Ne snad, že bych byla příznivcem jen
staročeských Marušek, František či Václavů. Spíš sázím na slova naší babičky,
že každé jméno je hezké, když se hezky vysloví. A tady je jádro mého pudla.
Někdy se totiž i ta hezká jména mění v cosi prazvláštního, když se různě
komolí, zkracují a mění. Jen tak se může
stát, že z poměrně exotické Charlotty se rázem stane ryze česká Šáša, z Denisy
pak třeba Denda .Nedávno jsem pozorovala maminku, jak na své malé dcerušky
haleká Amino a Melino? Šlo o české
varianty jmen Amélie a Melánie…Nu, proti gustu žádný dišputát, záleží prostě na
tom, jak se to jméno vysloví. Ale takový Květoň Ovesný to má složité tak i takJ
neděle 14. prosince 2014
Tajemství
Každý nějaké mámeJ,
tak není divu, že vyjde i Kniha tajemství. Jde tam ale zjevně o cosi úplně
jiného než o naše drobné životní Tajnosti. Román mladého německého autora si
klade za cíl být něco jako evropský Dan Brown. Tudíž historická fakta a bádání
propojuje se zahaleným tajemstvím a dobrodružstvím. Kniha Tajemství se opírá o leitmotiv
vynálezu knihtisku a životní příběh Johannese Gutenberga. Odráží se od obrázku středověké karty, která
již po staletí mate učence. A do toho současní ambiciozní historici, napětí a
FBI, koktejl opravdu jako z dílny Dana Browna. Akorát že německý
spisovatel nedělá ze svých čtenářů až tak velké blbce a předpokládá, že kapku
něco o Gutenbergovi prostý čtenář ví. Takže tak neujíždí na školometném vysvětlování
souvislostí, ale i tak je to takové alias Brown. Ale četlo se to dobře, příběh
Gutenberga je zajímavý v každé jeho podobě, takže mně Kniha tajemství
příjemně zpestřila advent.
sobota 13. prosince 2014
Prastrýček
Genealogie je opravdu dobrodružství. Tento prapra mi byl dosud utajen. Ale říkám si, že by nějaký zbloudilý gen...:-)
pátek 12. prosince 2014
Konfliktní místa paměti
I přes relativně depresivní název šlo o velmi zajímavé a
příjemné setkání. V hezkém prostředí
Goethe institutu se v předvánočním čase sešlo poměrně dost historiků, aby
si vyslechli certifikovaný seminář o konfliktních místech naší historické paměti.
Přestože byl seminář pro kantory zdarma (díky tomu mě také na něj ze školy pustiliJ) byl velmi hezky
připravený a také se o nás pěkně postarali. Prostředí Goethe institutu je
vstřícné a přátelské a historici od podstaty také. Takže jsme se mohli krásně
vzdělávat.
A témata byla víc než zajímavá. Začínalo se klasický objasněním pojmu, co si představit pod termínem konfliktní místa paměti, následovalo vyprávění o zámku Jezeří a Mostu, což z podstaty mrazí, co se stalo s krásným královským městem Most. Před polednem přišly na řad menšiny v padesátých letech, což je rovněž drama samo o sobě. Po přestávce na oběd jsme se vrhli na Sudety a zaniklé i existující pomníky, čekal nás Národní památník na Vítkově, Lety u Písku, Dobronín a Jáchymov, který si z hlediska historické paměti rozhodně také vytrpěl své. Toto město, kdysi druhé největší a nejbohatší v Čechách, se tak díky uranu a hlavně násilné výměně obyvatelstva rozpadá, vybydluje a nenachází žádnou vizi budoucnosti... Smutný příběh.
Tečku pak představoval revoluční rok 1989, to je také výrazně konfliktní téma:-)
Rozcházeli jsme se do podvečerní adventní Prahy ve čtyři hodiny odpoledne, plni dojmů, které jsme umocnili na vánočních trzích v centru. Pěkné to bylo, nekonfliktní...( tedy v případě, že si ta konfliktní místa nepřipouštíme k duši, minimálně v adventu ne:-))
A pak, je tak příjemné, když zase jednou nepřednáším, sedím v lavici a poslouchám jiné. Pilně si píšu, neopisuji, nezlobím, užívám si to....
A témata byla víc než zajímavá. Začínalo se klasický objasněním pojmu, co si představit pod termínem konfliktní místa paměti, následovalo vyprávění o zámku Jezeří a Mostu, což z podstaty mrazí, co se stalo s krásným královským městem Most. Před polednem přišly na řad menšiny v padesátých letech, což je rovněž drama samo o sobě. Po přestávce na oběd jsme se vrhli na Sudety a zaniklé i existující pomníky, čekal nás Národní památník na Vítkově, Lety u Písku, Dobronín a Jáchymov, který si z hlediska historické paměti rozhodně také vytrpěl své. Toto město, kdysi druhé největší a nejbohatší v Čechách, se tak díky uranu a hlavně násilné výměně obyvatelstva rozpadá, vybydluje a nenachází žádnou vizi budoucnosti... Smutný příběh.
Tečku pak představoval revoluční rok 1989, to je také výrazně konfliktní téma:-)
Rozcházeli jsme se do podvečerní adventní Prahy ve čtyři hodiny odpoledne, plni dojmů, které jsme umocnili na vánočních trzích v centru. Pěkné to bylo, nekonfliktní...( tedy v případě, že si ta konfliktní místa nepřipouštíme k duši, minimálně v adventu ne:-))
A pak, je tak příjemné, když zase jednou nepřednáším, sedím v lavici a poslouchám jiné. Pilně si píšu, neopisuji, nezlobím, užívám si to....
čtvrtek 11. prosince 2014
Kalendář
Kalendář se v poslední době stává oblíbeným vánočním
dárkem či zajímavým charitativním počinem. O jednom takovém se chci zmínit,
protože v něm má prsty moje kamarádka a ráda bych jí pomohla. Takže
upozorňuji na kalendář, který daly do kupy holky nedaleko Vlašimi a jehož
výtěžek půjde na pomoc handicapovaným dětem. Protože vím, co s tím měly
starostí, práce a zařizování, tak přidávám svou trošku do mlýna tímto malým
upozorněním. Kdo ví, třeba někoho zaujmou a kalendář si koupí. Odkaz zde.
středa 10. prosince 2014
Trpím…
Jak zvířeJ.
Zimou, prachem, hlukem, špínou, nedochvilností, žoviálností, nedodržováním termínů…to
vše, hezky v jednom, nabízejí řemeslníci v domě. Ač jsem se snažila
psychicky připravit, zdá se, že je to nad moje síly. A aby toho nebylo málo,
pro zpestření života nám dělníci ukradli kliku od hlavních dveří. Pán, co ji
dnes měnil, říkal, že to normálně střelí v bazaru a mají na předvánoční
svařák! Netušila jsem, co všechno je možné ukradnout.
V kontejneru před
domem se okamžitě zabydleli bezdomovci, asi je tam v tom bordelu tepleji
než venku, takže taková večerní vycházka se psem získává rázem příchuť
adrenalinu. A dělníci, co teď, v zimě,
mění okna (což nechápu, ale je to tak), přichází a odchází, jak je napadne,
nějaké domluvené časy je zjevně nezajímají. Dnes třeba místo v osm dorazil
ve čtvrt na jedenáct?. A pak to pokračuje v onom děsivém duchu, který jsem
zjevila hned na počátku. Pěkně si ten advent užíváme. Ale to u nás asi Není nic
nového pod sluncemL.
úterý 9. prosince 2014
Adopce
Naši studenti mají adoptované děvče. Již řadu let přispívají
na indickou dívku jménem Joslin, které naše roční investice 6000,- Kč umožňuje
vzdělávání a tím snad i vizi na lepší život. Vydělávají si na ni sami,
společnými silami, a dívka i s naší pomocí řádně studuje a prospívá.
Charitativní organizace, pod jejíž záštitou se celá akce koná, nás požádala,
abychom o této možnosti, jak pomoci dětem třetího světa, hovořili a informovali
ostatní. Hovořím a informujiJ
Viz citát níže: Vážení
přátelé,
rádi bychom využili předvánočního času, abychom Vám poděkovali za to, že
jste dárci Charity Praha. Velice si Vaší podpory vážíme!
V současné době máme zaregistrováno 950 mladých lidí, kteří na svého
dárce čekají. Některým z nich začíná škola již v únoru. Dovolujeme si
proto obrátit se na Vás s prosbou o pomoc při hledání jejich dárců.
Staňte se našimi "ambasadory" tím, že o možnosti podpořit vzdělávání
mladých z rozvojových zemí prostřednictvím Charity Praha řeknete jednomu
svému známému. Sdělte mu svou osobní zkušenost s tímto programem,
podělte se o to, čím Vás obohacuje.
Stát se dárcem vzdělání je přitom velmi snadné. Stačí navštívit naše
internetové stránky a vybrat si dítě, které chcete podpořit, kliknutím
na tlačítko "CHCI POMOCI".
Jinou možností je kontaktovat nás telefonicky, e-mailem nebo osobně
rádi bychom využili předvánočního času, abychom Vám poděkovali za to, že
jste dárci Charity Praha. Velice si Vaší podpory vážíme!
V současné době máme zaregistrováno 950 mladých lidí, kteří na svého
dárce čekají. Některým z nich začíná škola již v únoru. Dovolujeme si
proto obrátit se na Vás s prosbou o pomoc při hledání jejich dárců.
Staňte se našimi "ambasadory" tím, že o možnosti podpořit vzdělávání
mladých z rozvojových zemí prostřednictvím Charity Praha řeknete jednomu
svému známému. Sdělte mu svou osobní zkušenost s tímto programem,
podělte se o to, čím Vás obohacuje.
Stát se dárcem vzdělání je přitom velmi snadné. Stačí navštívit naše
internetové stránky a vybrat si dítě, které chcete podpořit, kliknutím
na tlačítko "CHCI POMOCI".
Jinou možností je kontaktovat nás telefonicky, e-mailem nebo osobně
Londýnská 44, 120 00, Praha 2
Email:adopce@praha.charita.cz
Tel: 224 246 519, 224 246 573
www.praha.charita.cz
www.nemocniceuganda.cz
www.facebook.com/praha.charita
S Vaší pomocí jsme podpořili již přes 30 000 dětí - děkujeme! Zapojte
své známé a pomozte nám najít dárce pro 950 čekajících dětí.
Tak tak činím i touto cestou, protože jde o dobrou
věcJ.
A je adventní čas….:-)
pondělí 8. prosince 2014
Drážďany
Advent je v plném proudu, ač počasí tomu vůbec nenapovídá. Ale to vlastně není Nic nového pod sluncem. Nový byl pokus vyzkoušet adventní trhy v Drážďanech. Je to za humny, tak proč si v sobotu nevyjet. Pravda, stejný nápad mělo asi půl Česka, ale to je asi trend současnosti:-),vyrazit na trh do německy mluvícího prostředí. Trhy tady mají hezké, což o to, to nemohu popřít, ale město si dál nese svého socialistického ducha. A ani atmosféra, i když se snaží, třeba té vídeňské nesahá ani po kotníky. Mým cílem byla hlavně galerie Zwinger, prý německý Louvre. No s tím bych asi polemizovala. Obrazy tu mají krásné, staří mistři byli doopravdy mistři, leč ty hlídačky jsou zde ještě daleko horší než u nás v Praze. Prostě NDR jak vyšitá. Ostřížím zrakem nás sledovaly, mračily se, prostě dozorkyně. Až z nich šel mráz po zádech. I celkově jsem měla pocit stísněnosti. To si snad miniaturní drážďanská galerie nezaslouží, takové strážkyně. Tato lehká pachuť se ale snadno spláchla dobrým obědem a příjemným odpoledním a podvečerním potulováním se po trhu. Hezké to bylo, to ano. Leč,je to pořád tak trochu malinko ještě NDR.
neděle 7. prosince 2014
Nejtemnější hodina
Prostě jsem nemohla odolat, přestože si nákupy v knihkupectví
cíleně zakazuji. Ale nová Erskinová, která vtrhla na předvánoční trh, velmi
snadno moje předsevzetí zrušila. Mám ráda její dvě časové roviny, které se tak
zajímavě prolínají. Pravda, někdy se to může zdát na jedno brdo, ale mě to
baví. Navíc, Nejtemnější hodina je přeci jen kapku jiná, není to o středověku
či antice, ale zachycuje leteckou bitvu o Anglii, tedy minulost docela
nedávnou. A zachycuje ji čtivě, zajímavě, napínavě, prostě tak, jak to Barbara
Erskinová umí. Nejtemnější hodina je velmi
inspirativní čtení, alespoň pro měJ
sobota 6. prosince 2014
Kobereček
Máme ve škole plno cizojazyčných dětí. Většinou jsou vzorní, snaží se a někdy
pracují i víc než domorodciJ.
Mívají ctižádost a jsou pilní, i když někdy už u těchto superlativů víc sedí
minulý čas. V poslední době se nám ale jedna zahraniční skupinka poněkud
víc rozdováděla. Zjevně má zakódované jiné představy o režimu, což může být ale
způsobeno i jen docela obyčejnou pubertou. Faktem je ten, že svoji třídní
učitelku pěkně rozčílili. Zřetelně dala najevo,že všichni, tedy i ti, kteří právě nejsou přítomni jejímu
kázání, se budou muset dostavit „ na kobereček.“ Ve škole se samozřejmě nic neutají a tak i
oni hříšníci brzy věděli, že byli odhaleni a něco se děje. Jeden z nich se
zjevně hodlal postavit problému čelem. Přišel ovšem k nám do kabinetu v okamžiku,
kdy jsem se tam nacházela jen já.
„Co potřebuješ?“ pátrám po důvodu jeho odpolední přítomnosti
na území školy.
„Jsem tu kvůli tomu koberci!“
„Kvůli jakému koberci?“
Ještě jsem nebyla
zasvěcena, tudíž jsem o výchovném sezení neměla ani tušení.
„No, pančelka chce něco s kobercem…“
Pořád nechápu, neštěstí dorazí kolega znalý detailů. Ví, že
chlapec má jít na kobereček J. Pozveme ho tedy na zítra. Ta čeština je
prostě úžasná. A Třídní knížka do tramvaje má zaděláno na druhý díl:-).
Zatím pan nakladatel
avizuje dotisk na leden. Dobrá zpráva. Nebo možná i špatná, protože zase nebude na předvánočním trhu. (smutná klasika).
Tak nevím. Ale hlavně, žejsem nemusela na kobereček....
pátek 5. prosince 2014
Koncert k svátku
Kultura a zážitky jsou v podstatě nejlepšími dárky. I
mně Mikuláš jeden přinesl, k svátku, který mi vlastně ti čerti vždycky
ukradnou. Jako bych byla nějaká čertice,
že slavím svátek v den, kdy všude pobíhají nadpřirozené bytosti s rozdováděnými čerty v čeleJ.
Nicméně, na druhé straně může to přinést andělské zážitky. Jedním takovým byl
středeční koncert v Obecním domě, který byl nejen svátečním dárkem, ale i
krásným zážitkem. Jako ostatně hudba vždycky. Klasická hudba snad ani
zklamat nemůže. Hráli krásně, bylo to relaxační i nabíjející, adventně
sváteční. Prostě dokonaléJ.
I se šampaňským.Vlastně, Nic nového pod sluncemJ
Čínský dirigent byl (pro mě překvapivě) velmi emotivní a hyperaktivní, jednou mu dokonce uletěla taktovka, což ho ale v jeho vášnivém dirigování nikterak neomezilo. To víc omezil mě samotnou nečekaný atak zimního kašle, který mě málem udusil, protože kašlat do flétnového sóla jsem si rozhodně netroufla. Ale oči jsem z toho měla navrch hlavy. Naštěstí se vše umoudřilo a mohla jsem si koncert náležitě vychutnat. I s překvapením ( zjevně i pro hudebníky), že se místy tleskalo tam, kde se nemá. Možná to bylo velkým množstvím mládeže, která na tento vánoční koncert vyrazila i v rámci KMD . Patrně je pro některé tento svět natolik vzdálený, že to prostě neumí. Zatím. Ale už jen to, že přišli, avizuje do budoucna naději, že se to snad i naučí. Protože jinak byli normální a slušné publikum. A koncert byl zážitek. Sváteční.čtvrtek 4. prosince 2014
Kurtizána
Pod vyzývavým názvem se skrývá velmi zajímavé představení v mém
oblíbeném divadélku Ungelt. Patřilo to k minulému kulturou nabitého
víkendu, šlo o takovou sladkou víkendovou tečku.
Jde opět, jako vždy,
o komorní hru, pro tři herce. V ženských rolích excelují Chantal Poullain
a Regina Rázlová, která se prý touto rolí vrací zpátky na prkna, která znamenají
svět. A vrací se víc než zdařile. Oběma dámám zdatně sekunduje mladý Igor Orozovič,který má jistě velkou hereckou dráhu
před sebou.
Jde o kostýmní představení, vracíme se na počátek dvacátého
století, do slavné Belle epoque, a je to zážitek. Příběh o lásce, ale hlavně o stárnutí, o
ženském stárnutí, je výborně zahraný, plný trefných postřehů, vtipů, ale i
vážného zamyšlení. Paní Rázlová je nabitá energií úplně stejně jako Chantal
Poullain svým francouzským šarmem a grácií. Oběma dámám představení dokonale
sedlo.
Ungelt nezklamal jako vždy. Kurtizána je podle mě skvělé
představení s výbornými hereckými výkony.
středa 3. prosince 2014
Fantom opery
Fantom opery je muzikálový pojem. Stejně jako jeho autor. Ač nejsem
příznivkyní muzikálů, protože mě zas tak moc neoslovily, tento světový hit jsem
si nechtěla nechat ujít. Když tak láme světové rekordy v návštěvnosti, něco
na tom sakra musí být Co ale, to pořád nevímJ.
Šlo o sobotní představení
v Pyramidě Goja, což je tak trochu továrna na muzikály. Obrovský neosobní
prostor, dost kýčovitý, plný zábradlí, a narvaný lidmi, kteří touží spatřit
Fantoma opery. Mezi příchozími bylo možné potkat i inspirátora myšlenky přivézt
Fantoma do Prahy, který celé první dějství poklimbával na židličce nedaleko
nás. Hudba je to krásná, o tom žádná. Ale celkově si myslím, že je to až příliš
přeceňovaný kus. Čekala jsem, že přinejmenším omdlím nadšenímJ. Spíš jsem ale
omdlívala díky vypadlé klimatizaci, která v obřím sále udělala takřka
nedýchatelno. Výkony na jevišti byly jistě stoprocentní, některé melodie byly i
úžasné, ale celkově jsem odcházela nevzrušena.
Jsem samozřejmě ráda, že jsem legendární představení viděla
na vlastní oči a uši, ale jednou a dost.
Nebo možná někdy v Londýně, jestli tam objevím tu
avizovanou atmosféru a bombastičnost, která uvedení Fantoma předcházela. Pyramida
na Výstavišti ji tak trochu postrádá.
úterý 2. prosince 2014
Adventní začátek
Letošní adventní setkávání a vůbec atmosféra měla velmi
hezký start. Pozvání na adventní koncert, který se konal v domácím prostředí.
A vskutku dokázal
vytvořit báječnou adventní atmosféru.
Děvčata, která jsem kdysi učila a dnes jsou z nich skvělé
dospělé dámy, z některých i mediálně známé umělkyně, spolu se svojí
maminkou, zorganizovaly vlastní vánoční koncert, kde samozřejmě zpívaly.
A zpívaly tak krásně, že člověka až mrazilo. To jsou tedy
hlasy.
Navíc to bylo spojeno
se setkáním po delším čase, takže moje představa, že po dvou hodinách zamířím k
domovu, brala brzy za své. Spíš to
vypadalo na situaci, že k návratu dojde až za svítání…J, což se sice úplně
nestalo, ale chyběl jen krůček.
Vždycky mě fascinuje ten zákonitý přerod studenta v zodpovědného
dospělého člověka. Kde jsou ty časy opisovaných písemek a neomluvených hodin…?
Vždycky, když se rozčiluji
nad nějakými alotrii, vytane mi na mysli ta představa, že ani oni jedou,
nebudou věřit tomu, že něco podobného vyváděli. Tak to prostě chodí, všechno má
svůj čas, a když vidíte, že z těch někdy i nezbedných nebo jen nejistých maturantů
jsou sebevědomí a úspěšní lidé, se kterými si máte co říci, je to radost. Je to
i motivace do další práce. A do letošního adventu dvojnásobná, protože ten
koncert byl skvělý zážitek a na ta děvčata jsem byla (a jsemJ) náležitě pyšná. Byl to začátek adventu jako hrom.