Fantom opery

Fantom opery je muzikálový pojem. Stejně jako jeho autor. Ač nejsem příznivkyní muzikálů, protože mě zas tak moc neoslovily, tento světový hit jsem si nechtěla nechat ujít. Když tak láme světové rekordy v návštěvnosti, něco na tom sakra musí být Co ale, to pořád nevímJ.

 Šlo o sobotní představení v Pyramidě Goja, což je tak trochu továrna na muzikály. Obrovský neosobní prostor, dost kýčovitý, plný zábradlí, a narvaný lidmi, kteří touží spatřit Fantoma opery. Mezi příchozími bylo možné potkat i inspirátora myšlenky přivézt Fantoma do Prahy, který celé první dějství poklimbával na židličce nedaleko nás. Hudba je to krásná, o tom žádná. Ale celkově si myslím, že je to až příliš přeceňovaný kus. Čekala jsem, že přinejmenším omdlím nadšenímJ. Spíš jsem ale omdlívala díky vypadlé klimatizaci, která v obřím sále udělala takřka nedýchatelno. Výkony na jevišti byly jistě stoprocentní, některé melodie byly i úžasné, ale celkově jsem odcházela nevzrušena.  

Jsem samozřejmě ráda, že jsem legendární představení viděla na vlastní oči a uši, ale jednou a dost.

Nebo možná někdy v Londýně, jestli tam objevím tu avizovanou atmosféru a bombastičnost, která uvedení Fantoma předcházela. Pyramida na Výstavišti ji tak trochu postrádá.