Kobereček

Máme ve škole plno cizojazyčných dětí.  Většinou jsou vzorní, snaží se a někdy pracují i víc než domorodciJ. Mívají ctižádost a jsou pilní, i když někdy už u těchto superlativů víc sedí minulý čas. V poslední době se nám ale jedna zahraniční skupinka poněkud víc rozdováděla. Zjevně má zakódované jiné představy o režimu, což může být ale způsobeno i jen docela obyčejnou pubertou. Faktem je ten, že svoji třídní učitelku pěkně rozčílili. Zřetelně dala najevo,že všichni, tedy i  ti, kteří právě nejsou přítomni jejímu kázání, se budou muset dostavit „ na kobereček.“  Ve škole se samozřejmě nic neutají a tak i oni hříšníci brzy věděli, že byli odhaleni a něco se děje. Jeden z nich se zjevně hodlal postavit problému čelem. Přišel ovšem k nám do kabinetu v okamžiku, kdy jsem se tam nacházela jen já.

„Co potřebuješ?“ pátrám po důvodu jeho odpolední přítomnosti na území školy.

„Jsem tu kvůli tomu koberci!“

„Kvůli jakému koberci?“

 Ještě jsem nebyla zasvěcena, tudíž jsem o výchovném sezení neměla ani tušení.

„No, pančelka chce něco s kobercem…“

Pořád nechápu, neštěstí dorazí kolega znalý detailů. Ví, že chlapec má jít na kobereček J.  Pozveme ho tedy na zítra. Ta čeština je prostě úžasná. A Třídní knížka do tramvaje má zaděláno na druhý díl:-).

 Zatím pan nakladatel avizuje dotisk na leden. Dobrá zpráva. Nebo možná i špatná, protože zase nebude na předvánočním trhu. (smutná klasika).

 Tak nevím. Ale hlavně, žejsem nemusela na kobereček....