Jeden mediálně známý
pedagog přispívá do veřejné diskuse o školství názorem, že když děti učíme cizí
jazyk, pácháme na nich zločin. Je to zbytečná ztráta času, na jazyk už máme
překladače či umělou inteligenci, děti se mají ve škole učit úplně jiné věci. ¨
Asi na tom něco málo je. Jenom nevím, jak taková
situace vypadá prakticky. Zadám do překladače větu, kterou chci sdělit? Nebo ji
špitnu do telefonu a ten ji obratem štěkne po tom, s kým se právě bavím?
Myslím si, že něco na tom je. Jen je to takové neosobní a také to zbavuje děti
náhledu do cizojazyčné kultury. Na druhou stranu, vzdělání bude úplně k ničemu,
když se začneme ve velkém spoléhat jen na umělou inteligenci či strojové učení.
Také by bylo dobré vědět, co si tedy v těch školách
představuje? Co učit a co dětem předávat, když vlastně nemáme co? Ráda bych
totiž slyšela relevantní argumenty. Memorování je na tapetě už dávno, nechat dítě
školou povinné, aby se naučilo básničku zpaměti, je dneska už takřka trestný
čin.
Podle mého by
bylo úplně nejlepší školu zrušit. Nechat první až pátou třídu, naučit je číst,
psát, trochu počítat. Aby děti poznaly, kolik je hodin, uměly se obléct a
najíst, případně si něco přečíst. Trochu by potrénovaly schopnost mluvit, aby
se uměly i reálně, nejen virtuálně, na něco zeptat.
A dost. Pak bych je vypustila do světa. Pracovat, cestovat,
sportovat. Škola jen pro zájemce. Kdo chce, dobrovolně, bude se nadále
vzdělávat. Otázka, co ve škole učit, tím ale pořád zůstává nezodpovězená.
Nelze samozřejmě vyloučit, že časem nebude do školy
chodit nikdo. Podnikavé děti se obejdou bez vzdělání, tvrdí onen pán. Možná nakonec
bude školní docházka označena za nějakou extravaganci.
Předpokládám, že by školy zůstaly jako takové malé
ostrůvky pozitivní deviace, kde se bude rozvíjet komunita lidí, které se
vzájemnou inspirací a následnou spolupráci dovedou k nějakému jinému
náhledu na svět.
Trošku problém
bude asi s prosazením. Povinné vzdělávání je u nás ze zákona pořád do
patnácti let. K prestiži se často řadí i pobyt na nějaké soukromém osmiletém
gymnáziu. A mít vysokoškolský titul je také velmi in. Že často nejde o tu
cestu, o vzdělání, ale o ten cíl, papír a titul na konci, to se moc nahlas neříká.
Na veřejnost se takové pravdy moc nevytahují. Možná proto se pořád nemůžeme dobrat
jádra pudla, a totiž toho, co vlastně převážně učit, aby to dětem jednadvacátého
století k něčemu bylo. A pořád nevím, co je větší zločin, zda učit děti
cizí jazyk nebo jim nabídnout vizi, že všechno za ně vyřeší umělá inteligence?
Některé školy to sice řeší alternativními pokusy o vzdělávání,
jiní setrvale lpí na klasice. Někteří adorují AI, jiní zase se bojí. A mezi tím
se plácají děti školou povinné, které se vlastně stávají takovými pokusnými
králíky. Už řadu let. A pořád není vidět světlo na konci tunelu.
Žádné komentáře:
Okomentovat