Pokud Vás chce nějaký muž (a vlastně i žena) nějak
sofistikovaně urazit, označí vás za feministku. Tedy za něco, co si naše zeměpisná
poloha vizualizuje do představy jakési polovousaté mužatky, kterou nikdo nemá
rád, ona nesnáší muže a tím pádem je to feministka. Nenese, aby ji muž galantně
pomohl do kabátu, a své spory řeší rychle a stručně, nejlépe pěstí. Je to
prostě u nás nadávka, aniž by se kdokoliv (nebo někteří) hlouběji zajímali, co
to vlastně je a co tím pádem vypouštějí z úst. Samozřejmě, lze na to jít i
tak, že se ptáme, co feministky vůbec chtějí a oč usilují, ale to není příliš
běžná metoda. Nejjednodušší je prostě klasické škatulkování. Jenomže někdy škatulky prostě nestačí. Kam
třeba zanést situaci, kdy žena usiluje o výši platu srovnatelnou s jejich
mužskými kolegy. Je to její právo nebo feministická aktivita hodná odsouzení?
Dnes se do všeho motá gender, kvóty, diplomatická korektnost
a bůh ví co ještě. Jde ale většinou o líbivé fráze, protože realita je veskrze
úplně jiná.
Dlouho jsem se domnívala, že předsudky vůči feministkám musí
s postupující dobou a rostoucím vzděláním nějak vyšumět. Vždyť dneska mají
všichni státní maturitu, nějaká míra vzdělanosti je tudíž garantována
z míst nejvyšších. Řeklo by se, že
důvody pro dehonestaci se budou nyní hledat dost obtížně. Avšak současnost je
vyzpytatelná. Nabízí celou škálu nevyzpytatelných reakcí. Třeba se
z nejvyšších míst lze dozvědět, že ženy patří k plotně a rozhodně by
neměly vrcholově sportovat. Jeden by nevěřil, že to slyší v jednadvacátém
století, ale je tomu tak. Často se objevuje nenápadnější forma nerovnosti,
takové, že byste ji ani na první dobrou nezaznamenali. Třeba taková, že zvládáte
víc věcí najednou. Podle normy je třeba důkladně rozebírat jen jednu situaci.
Nebo v rychlosti. Nezdálo se mi na závadu, že někdo nechce o věcech hodiny
diskutovat a hádat se o slovíčka. Ale lze za tím prý najít minimum žen
v politice. Co když je to pouhá výmluva? Asi ano, při pohledu do
zahraničí, ale to je samozřejmě otázka k diskusi.
Zkrátka, být ženou je krásné, být ženou s ambicemi je
rovněž krásné, leč může to někdy přinášet neobvyklé potíže. A pokud se o svá
práva začnete hádat, či lépe řečeno dožadovat se jich, stanete se
feministkou. Jeden argument nadnesete,
deseti dalšími jste umlčena. Velmi často
právě tím, že vás označí za feministku, čímž vás společensky paralyzují a pak
si můžete vykřikovat, co chcete. Koho to zajímá, jste přeci bláznivá feministka.
Nevím, jak je to možné, ale znám i ženy, které se toho
nebojí a k feminismu se hrdě hlásí. Ve většině případů jde o ženy krásné,
žijící ve spokojeném vztahu, matky od mnoha dětí. Cílem jejich aktivit je třeba rovnoprávnost
platů. Nebo i pracovních příležitostí. Ovšem v zemi, kde je žena pasována
na královnu kuchyně, kde světová kampaň me too je pouze námětem vtipkování, kde
se vážně řeší, že za znásilnění si žena může sama, protože svým oblečením muže
provokuje, je to dost obtížný boj. A
když navíc je slovo feministka vnímáno víc jak nadávka, je to celé ještě
obtížnější. Leč nebýt feministek, možná bychom dnes ani nemohly k volbám…
Pravda, v situaci, kdy volit chodí sotva polovina národa a volby dopadají
tak, jak dopadají, je to dost tristní argument, ale já osobně ho vnímám jako
jeden z nejsilnějších. I v tom, že vede k tomu vzdělání, poznání
kořenů a z nich pramenící současnosti. Protože pak se feministkám nikdo
nemůže posmívat. Leč jsme zase u šíře vzdělanosti a tím pádem v začarovaném
kruhu. Takže mohu skončit asi jen bojovým prohlášením, že být feministka není
nic špatného, navzdory všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat