Veřejný prostor je členitý a neustále se měnící. Jedno ale
nezvládá: vyváženost. Přesněji řečeno, objektivní míru informací z obou
stran. Všimla jsem si toho už dávno, třeba když se informuje o nějakých
zlořádech, zatímco pozitivní věci tiše vyšumí. Je jistě velmi vzrušující
odhalovat zločince
a vystavovat je na odiv, zatímco ti dobráci hlupáci nikoho
nezajímají. Nehodí se do veřejného prostoru.
V nedávné době rozbouřila veřejné mínění facka, kterou
postarší pedagog uštědřil zlobivému dítěti. Nejspíš proto, že děcko překročilo
snesitelný práh jeho tolerance, ruply mu nervy a výchovný záhlavec si začal žít
vlastním životem. Média se předháněla, kdo víc hanebného kantora dokáže
zdeptat, zlynčovat či dehonestovat. Veřejnost, která je na práva dětí nesmírně
háklivá, se hromadně vyjadřovala k bídným kantorům, kteří přeci nemohou
bít jejich děti, což hlasitě deklamovali i ti, co žádné děti nemají nebo své
vlastní úspěšně týrají. Oni ale mohou, jsou přeci jejich.
Nejsem zastánce bití
dětí, i když se mi občas samovolně vybaví dědečkovo oblíbené heslo, že „škoda
rány, která padne vedle“. Tehdy asi platilo, dnes je situace jiná a děti se bít
nemají. Souhlasím. Je to jejich právo.
Ve stejně nedávné době tiše proběhla médii zpráva, že se
jakési děti pokusily otrávit svoji učitelku. Nejspíš proto, že kantorka byla
neoblíbená, čímž překročila práh jejich tolerance. Také byla přísná, což byla jedna část jejich
obhajoby. Dle dostupných informací pedagožka přežila a otrava v kabinetě
kupodivu nezačala žít vlastním životem. Někdo ji zametl pod koberec. Minimálně
tak, že do mediálního prostoru, který onehdá lynčoval onoho kantora,
nepronikla. Na místní bázi se možná něco řeší, ale to už se veřejný prostor
nedozví. Veřejnost, která je na práva dětí nesmírně háklivá, se přeci nebude
vyjadřovat k otravě nějaké učitelky, která navíc byla podle dětí
neoblíbená!
Jsou to přeci děti, nemají z podobných věcí ještě
rozum. Nebo se neoblíbené učitelky prostě mohu trávit.
Nejsem zastánce veřejného praní špinavého prádla, ale chybí
mi vyváženost. Když informuji podrobně o události A, jak k tomu přijdou
aktéři události B, že jejich příběh se ztratí takřka v překladu? Či snad
vychováváme mládež k tomu, že zlikvidovat ty, co se nám z nějakého
důvodu nelíbí, je v pořádku? Ovšem běda, kdyby jim za to někdo chtěl
minimálně nafackovat. To by se se zlou potázal. Minimálně v našem členitém
veřejném prostoru.
Je to smutné,ale bohužel je to tak jak pisete!
OdpovědětVymazat