Velkovýkrmna

 

Listopad má v sobě už po staletí zakódovaný celkem jednoduchý program, připravit nás na zimu. 

A přestože už dávno není situace taková, že přežití zimního období závisí na míře našeho tělesného tuku, v podstatě se na zimu chystáme stejně jako naši předkové. 

Jídlem. 

Někteří samozřejmě intenzivněji, ale zásoby si více méně tvoříme všichni.

Přichází třeba svatomartinská husa, první mladé víno, to si připomínáme a ochutnáváme právě dnes. 

V jedenáct jedenáct se otevírá první svatomartinské. 

Ale i jindy se vaří domácí polévky tak husté, že v nich bez problémů stojí lžíce, hutné bramboráky vonící po česneku na kilometry daleko. 

Uvnitř listopadových kuchyní to prostě voní tak, že by se některé husy snad i samy dobrovolně přihlásily k upečení na svátek svatého Martina. 

Je to oficiální začátek zimního výkrmu. 

I když koupit si dneska husu na svatomartinský oběd je docela pěkný zásah do rozpočtu. U nás třeba začínaly ceny hus na 1900 kč,- takže je to opravdu hodnotný oběd:-).

Nicméně, zpět k tomu vykrmování. 

Tělo totiž už po staletí v tuto dobu instinktivně chápe, že za chvíli přijde období, kdy budeme , drkotajíce zuby, vycházet z domu jen v nejnutnějších případech, a tak ukládá zásoby.

Je to taková pradávná příprava na dlouhý zimní spánek. 

 A na rozdíl od červnových zeleninových a ovocných salátů či srpnového grilování je listopadová kuchyně upřímná. 

Vůbec si nehraje si na „lehké a svěží“. 

Je hutná, poctivá a má jediný, již avizovaný  cíl,  udržet nás při životě do jara.

Listopadová kuchyně prostě hodně ráda a velmi často zapomíná na všechna naše předsevzetí a zdravý životní styl.  

Většinou se totiž podává něco, co vás posadí na gauč a tam vás udrží, dokud nedopijete poslední hrnek čaje. Protože venku se divoce honí vítr s listím a vy v duchu děkujete, že nemusíte nikam. 

Venku je tma, a tak se zůstává déle, přidává se ještě jeden hrnek čaje nebo sklenka vína, 

a k tomu kousek bábovky „jen tak“.

Protože listopadová jídla chutnají nejlíp ve společnosti, fungují jako sociální lepidlo. 

U talíře polévky se řeší plány na Vánoce, u bramboráků se vyprávějí historky, a u husy se vede vážná debata nad současnou politickou situaci. A tu je vždycky dobré spláchnout nějakým tím svatomartinským...

Listopad prostě ví, že cesta k lidskému srdci vede žaludkem. 

Je vlastně tak trochu jako bývala babička, ví, že nejlepší způsob, jak člověka udržet u sebe, je dát mu najíst. 

A tak nás krmí, hřeje a připravuje na zimu.

 Paradoxní pak je, že v prosinci, až se pustíme do cukroví, se možná ohlédneme a zjistíme, že listopad byl vlastně jen rozcvička a byl to vlastně docela střídmý měsíc. 

Tak dobrou chuť k dnešní svatomartinské huse a na zdraví se sklenkou svatomartinského..

Připít si lze třeba na dnešní Den veteránů, označený květem vlčího máku. 

To abychom pro samotné dobroty na svatomartinském stole nezapomínali, že byly i horší doby. Které se zase mohou vrátit. Protože kdo je připraven, není překvapen:-)