Konference

 Byla jsem nominována na konferenci. O vzdělávání. Respektive o šikaně ve školství a jak se k ní postavit. Rosteme společně se to jmenovalo. Šlo o systém KiVa, inspirovaný Finskem. A hlavní referáty přednesly ženy z Pobaltí. 

Na Žižkově, v Atriu Žižkov. Takže výprava na Žižkov, navzdory letité poučce, že Žižkovu a Libni, zdaleka se vyhni. To už ale asi neplatí a na Žižkově je docela hezky.

Bez psa, protože nejsou dog friendly. A to navzdory tomu, že psi dětem ve škole dost pomáhají, ale to není inspirováno Finskem. 

Po pravdě, moc tu fascinaci Finskem nechápu. Navíc jsem měla pocit, že to okouzlení finským školstvím už pominulo, ale zjevně se pletu. 

Zajímavé je, že jsem četla, že všechny tyhle severské metody už jsou zase jinde.

A zatímco oni se vrací k papírovým knihám a tužce, protože pochopili, že co si napíšu, lépe se naučím, my zběsile digitalizujeme a naše děti už rukou skoro psát neumí. 

Ale to je zase jiný příběh a jiný problém, opravdu vzdělávací. Tady šlo hlavně o šikanu. 

Dostali jsme registrační visačky, reklamní tužku a balík letáků, abychom se opravdu cítili jako na konferenci. 

Samozřejmě, musel být zaplacen registrační konferenční poplatek. 

K dispozici byla káva a o přestávkách občerstvení. 

Nefungovalo ale topení, což bylo hlavně v odpoledních hodinách už dost znatelné, takže jsme se v závěru na konferenci choulili v kabátě. Odborně jsme tedy rostli společně, ovšem fyzicky jsme se spíš společně mrzli.

Přednášelo se v češtině a v angličtině. Probíhala panelová diskuse. I tak jsem odcházela tak napůl spokojená. Totálně tedy vymrzlá, ale hlavně s pocitem, že se točíme v kruhu. 

Něco bylo zajímavé, místy i hodně, ale některé přednášky a prezentace ve mně vyvolaly vzpomínku na vysokou školu, kdy jsme o podobných přednášejících mluvili jako

o uspávačích hadů.

A pohled do lavic, kde seděli hlavně pedagogové, přesně kopíroval školní lavice. Mnozí posluchači brzy ztratili pozornost a trochu poklimbávali. 

Z toho je brzy probrala zima, tak zírali do mobilu.  Rozdíl od klasické třídy byl jen v tom, že tady je nikdo nenapomínal ani nedostali poznámku za mobil. Ba ani jim nikdo nevyhrožoval zabavením aparátu. Jinak to bylo nemlich stejný.

Pohled do vlastních řad, tedy do zrcadla, nebyl proto moc lichotivý. Ale to je častý jev, že když se učitelé ocitnou v roli žáků, ukáže se, že se chovají úplně stejně. Ba co víc, často ti, co nejvíc svoje žáky tepají, za podobné prohřešky, jsou ve finále ti nejhorší. No, řekněme, že do takových extrémů učitelská nepozornost dovedená nebyla, ale je to smutný pohled.

Pozitivem rovněž je znovuuvědomění si toho, jak to mají ty děti těžké, sedět denně tolik hodin ve škole. Na to se hodně zapomíná a je to fakt drsný. Jeden den sezení mi docela stačil a dost mě vyčerpal.

A obsah konference? 

Zajímavá myšlenka, ale nic nového pod sluncem. Moc statistik, to se opravdu nedá poslouchat. Čísla a grafy se prostě poslouchají přibližně se stejným zájmem jako školní rozhlas po šesté vyučovací hodině.

 Málo praktických výstupů. Ty pak samozřejmě získaly největší zájem i zasloužený potlesk.

Systém KiVa budeme zkoušet ve škole, zdá se to zajímavé a rozhodně mu nechci upírat smysl. ale dospěla jsem k názoru, že lépe je to nastudovat si to doma, v pohodlí a v teple, než absolvovat kvůli tomu konferenci

I když na druhé straně to bylo zpestření pracovního týdne, člověk se něco dozvěděl, trochu se poučil, a dokonce se podíval do zrcadla, takže vlastně dobrý.

Jen doufám, že jsem si krom letáků neodnesla nějaké nastydnutí😊

 

 

.