Úklid

    Nedávno jsem znovu sledovala dávný dětský seriál o Arabele. Jeho geniální první díly. Vtipné, originální a nečekaně aktuální.

Když kupříkladu princezna Xenie, která představuje ono klasické pohádkové zlo, chce z pohádkové říše udělat moderní lidský svět, nechá, krom jiného, navážet hory odpadků do vody a do lesů. Aby čistou pohádku změnila na špinavý svět. Docela výstižné, řekla bych.

A jak to souvisí s nadcházejícím dubnem?

Kdyby totiž nešlo o klasický pohádkový příběh, mohlo by se to vydávat za vizionářskou varovnou ekologickou studii. Podobné věci se totiž děly a stále dějí i v reálu. Snad jen, že nejde o legální řízenou činnost, ale o protizákonné aktivity. Arabela byla v tomto směru v podstatě ekologický protest.

Protože jak se dobrat poznání toho, co lidi vede k tomu, že navzdory dnešním vymoženostem, jako jsou kontejnery na tříděný odpad, popelnice na každém kroku, koše ve všech parcích, ba i v lese jsem narazila na odpadkový koš, tak co je vede k odhazování nepořádku na chodník, do lesa či prostě kamkoliv je napadne?

Líbí se jim to jako pohádkové Xénii? Žít mezi odpadky?

Možná proto, že o tomhle tématu přemýšlí víc lidí, je do dubnových slavných dnů zařazen Den Země, tedy ekologický svátek, upozorňujíc na dopady podobného chování. 

Je to taková dubnová výzva k návratu do pohádkové čistoty.

Země se v dubnu probouzí do jarních dní, znečištění všude kolem je víc patrné než v jiných měsících.

Duben se vlastně stává impulsem pro úklid kolem sebe.

A vůbec to nemusí být jen dvacátého druhého dubna, kdy Den Země září v kalendáři. Uklízet kolem sebe můžeme každý den.

Pravda, s prstenem princezny Arabely by to šlo lépe, jenže žádný prsten, který by uklidil les, nemáme. Musíme fungovat bez kouzel.