Empatie

 Empatie je dneska moderní slovo. Stejně jako flowee či další, jemu podobná. Je to hodně o sebepoznání, o tom, že chceme žít v pohodě a bez stresu. Když se nad tím hlouběji zamyslím či když detailněji pozoruji, jde jen o klišé. Zaužívanou frázi. Neřkuli letitou floskuli. Protože mnohé z toho, co se dneska staví na piedestal, ve společnosti vlastně chybí. Třeba empatie. Tolik se o ní mluví, je takřka všudypřítomná. V krvi či v kostech ji má ale málokdo. Spíš je běžné takové jájství. Já to mám jinak, já to umím, já tím netrpím…  Rozhovory už dávno nejsou dialogy, ale štafety ega. Jeden začne vyprávět

a druhý už netrpělivě podupává v napjatém očekávání, kdy přijde jeho chvíle.

Nedávno jsem četla diskusi o sporu mezi mládím a stářím. Jako že ti staří nestíhají ty současné technologie, jsou digitálně utiskovaní a podobně.

A v názorech pak samé, já to tak nemám, já to zvládám, nemá si paní stěžovat, /podotýkám, že šlo o pětaosmdesátiletou paní, která nestíhala samoobslužnou pokladnu/… Samozřejmě. Protože jestli něco spolehlivě řeší cizí problém, pak je to naše vlastní bezproblémovost.

A pak se tam objevil osamělý názor, který konstatoval, že se tady nikdo nedokáže vžít do pocitů člověka jen o deset či patnáct let staršího, protože on zrovna podobný problém neřeší.

A jak to tedy máme chtít po mladých, kteří vyrostli s iphonem místo dudlíku? Jak máme chtít po nich empatii, když ji nemáme sami k sobě?

A nemáme, to je zase pravda. Většinou. Protože, všimněte si, jak často rozhovor začíná oním já…? Začnete něco vyprávět a protistrana jen čeká na mezeru, až se nadechnete a vrhne do toho svoje, já to mám takhle….

Empatie dnes není nedostatkové zboží proto, že by byla složitá. Je nedostatková proto, že překáží. Zdržuje. Nutí nás zastavit se, poslouchat, nepřerušovat, nevyprávět hned vlastní historku.

A to je v době rychlosti a sebeprojekce skoro revoluční čin.

Takže až příště začnete větu slovem „já“, zkuste malý experiment. Chvíli počkejte. Třeba se mezi tím do rozhovoru vejde i někdo jiný. A možná se tam na chvíli vejde i ta ztracená empatie.