Mikuláš

 Mikuláš sice slaví svůj svátek až zítra, do ulic a do rodin vyráží ale už dnes. 

V plné sestavě, s čertem a andělem po boku. Letos dokonce otvírají víkend. Jako by měl na starosti kulturní program celé země. Tak ono to má i něco do sebe, protože, co si budeme povídat, který umělecký a kulturní managment dokáže během jediného dne navštívit tolik domácností, převléct se do tolika kostýmů. vypít tolik alkoholu a rozplakat tolik dětí? Ale i pobavit, abych nebyla nespravedlivá.

My, Jitky, jsme tím většinou ochuzeny o sváteční den, všichni slaví Mikuláše. 

Tím nechci říci, že mám něco proti Mikulášovi jako světci či dokonce proti nositelům jména Mikuláš. 

Ani si nestěžuji na uloupený svátek. Máme to podobné jako Evy a Adamové. Odsunutí v zájmu vyšších bytostí.

To nic nemění na tom, že je dnešek právě čertovskou společností veselý a zajímavý den. 

Měli jsme je ve škole, potkávala jsem je ve městě, v centru i na periférii. Čert a Mikuláš kam se podíváš. V doprovodu andělů, někdy asi i padlých. 

Některé skupinky nebeských bytostí byly opravdu veselé a vlídné, jinde jsem narazila na partu, která si do ulic nesla výraz unavených úředníků, kteří si po týdnu v kanclu šli provětrat unavené hlavy. Na nebeské posly moc nevypadali. 

Někde byli čerti petardově hluční, zahlédla jsem i rozvážného Mikuláše s výrazem lehce vyhořelého sociálního pracovníka. 

Mnohde se lidé, hlavně asi turisté, s nebešťany fotili, často byl viděn čert či anděl, jak si s kýmsi pořizují selfie. 

Mobilní mánie zasáhla už i svaté a pohádkové bytosti. Bez mobilu ani Mikuláš neputuje městem. 

A tak zatímco Mikuláš roznáší moudra, sladkosti a mírnou psychickou újmu, my slavíme svátek v jeho stínu. 

Potichu, klidně a bez anděla. 

Ale i to má své kouzlo.

Protože kdy jindy si můžete říct, že váš svátek byl skutečně… pekelně povedený?