Svatořečení Anežky České bylo právě 12. 11, 1989. Pár dnů před revolucí. Prý nám vyprosila svobodu. Taková hezká pověst, která se vynořila z hlubin zapomnění a zatím se ve veřejném prostoru docela drží.
Anežku svatořečil Jan Pavel II., klasicky ve Vatikánu.
Zajímavé samozřejmě bylo, že režim tam tehdy věřící v pohodě pustil, což samo o sobě bylo jistě předzvěstí toho, že se budou dít věcí. Ovšem myslím, že oni to tak nevnímali, prostě měli pocit, že se to povedlo a s radostí v mnoha autobusech vyrazili do Říma.
Na akci jel i kardinál Tomášek, velká osobnost své doby.
Celé to dokonce bylo v televizi, což bylo další znamení toho, že se něco děje.
Vláda, která se vymezovala vůči církvi, která pronásledovala věřící, tvářila se, že všichni jsme ateisté, najednou neměla námitek proti cestování věřících za svatořečením.
A ještě jim to pustila v telce...
Mně osobně je Anežka jako osobnost sympatická. Bez ohledu na svatořečení. Je to taková feministka své doby. Ač z ní taťka chtěl mít ( a chvíli také měl) svatební figurku na své mocenské šachovnici, tak se z toho dokázala vymanit a žila si po svém.
Pomáhala. Budovala.
Anežský klášter, který tady zanechala, je podle mě úžasné místo.
Měla v sobě odvahu, empatii, energii....
Určitě by vynikala i v dnešní době.
Je vlastně takové hezké, že si svobodu spojujeme s jejím jménem.
Žádné komentáře:
Okomentovat