Zámek šesti žen

 Další z našich zámeckých cestovních cílů byl zámek Chenonceau, který patřil Kateřině Medicejské a zároveň tu bydlely i milenky jejího manžela Jindřicha II., zejména slavná Diana z Poitiers, která tu v řece posilovala své zdraví pravidelným plaváním. 

Prý nahá. 

Také tu pěstovala bource morušového. To již oblečená, samozřejmě.

Kolem zámku jsou klasicky i velmi krásné zahrady. 

Spisovatel Flaubert o tomto zámku mluvil jako o přeludu, který se vznáší ve vzduchu i na vodě. 

A na vodě opravdu je. 

Chiméra a orel, jako znak původních majitelů, je zde také.

Stejně jako D po slavné Dianě, byť její sokyně v lásce, právoplatná manželka krále Jindřicha, ta písmena nechala zničit. Ale asi nebyla důsledná, některá tam zůstala. Nebo je obnovili kvůli turistickému ruchu, což považuji za pravděpodobnější. 

Je to také místo, kde za války končila okupovaná Francie a začínalo svobodné území. Údajně tudy Francouzi utíkali ze zabrané země do té její svobodnější části.

Prostě je toho tu plno a všechno má příběh, energii, ducha....

Dorazili jsme sem v pondělí, v podzimní pracovní den. Je to samozřejmě jiná nálada a atmosféra, než cestování uprostřed horkého léta. 

Je to výrazně větší pohoda. 

Prošli jsme si zahrady i zámek, děti to zajímalo, to je vždycky inspirativní.

První pondělní zastavení tedy stálo za to. 

  Dalším cílem dne byl zámek Amboise, kde je v kapli svatého Huberta pochován samotný Leonardo da Vinci. 

Údajně tedy. 

Ambois v podstatě působí, jako by ho někdo vyjmul z pohádkové knížky, impozantní hradby nad Loirou, zajímavé věže, krásné terasy a tajemné zahrady.

Úplně si umím představit, jak tady Leonardo s králem Františkem vedou sofistikované rozhovory. 

I druhý zdejší zámek je s Leonardem bytostně spjat, je tu jeho pokoj, postel, kde (rovněž údajně) zemřel. 

Ale hlavně, a to mě hodně bavilo, je tu jeho ateliér, dílna a jeho vynálezy. Po celé zahradě. Zajímavé, hravé, interaktivní, neuvěřitelné... On byl vážně génius. 

A pak klasicky, krásná miniaturní francouzská kavárna a skvělá káva. 

Byla to také naše poslední zastávka na Loiře. 

Odsud následoval dlouhý, ale opravdu velmi, velmi dlouhý přejezd do Bretaně.