středa 4. června 2025

Dát si dvacet

 Říká se, že odpolední spánek je luxus pro lenochy. 

To je asi spíš trochu taková pomluva od těch, co spát nemohou, ale faktem je, že někdy má člověk trochu výčitky, když si jde odpoledne na chvíli lehnout. 

A po pravdě, víc než luxus pro lenochy je odpolední spánek spíš taková tajná zbraň produktivity. 

Nebo alespoň recept na dobrou náladu.

  Když  odpoledne na chvíli zavřete oči, rodina nebo okolí, kterému se neprozřetelně svěříte, vás možná "odsoudí"  jako nenapravitelného povaleče. 

Nebo vám to tiše závidí, ale nahlas pochybovačně kroutí hlavou s kritickými slovy:

"Tak na to já nemám čas!"  

 Přitom v jižních státech na odpolední siestě postavili kulturní tradici, v Japonsku dokonce schvalují krátký spánek přímo na pracovišti.

Myslím, že hlavně v Řecku / to Japonsko tolik neznám/ je to dáno nejen povahou, ale

i velkými vedry, které často v odpoledních časech panují, takže je lépe si trochu pospat. 

Je to praktické. 

   Při pohledu na předpověď počasí se už několik let zdá, že je docela reálná vize, že klimatické změny přivanou tuto životní nutnost odpolední siesty i k nám. 

Přizpůsobíme rytmus dne počasí. A  odpoledne si konečně zdřímneme bez výčitek, klidně 

i v práci. 

 Zatím je ale odpolední spánek výlučná vlastnost některých jedinců, kteří si ji umí dopřát. 

  Dvacet minut odpoledního šlofíku přitom může člověka nakopnout víc než dvojité espresso. Zlepší soustředění, paměť i náladu.

 Samozřejmě, hrozí nebezpečí, že když to přeženete, riskujete, že se probudíte dezorientovaní jako po mezikontinentálním letu. 

   To se tedy stává mně, protože pokud se zadaří a odpoledne nebo v podvečer usnu, budím se zmatená jako včela. Mnohdy okamžitě propadnu panice, že jsem zaspala, protože čas kolem osmé mi logicky našeptává, že za chvíli asi bude zvonit?! Musím rychle jít...

 Do práce jsem tedy v podvečer ještě neodešla, ale slyšela jsem příběh, že se to někomu podařilo. Po odpoledním probuzení si myslel, že je ráno a tak vypravil do zaměstnání, kam dokonce i došel.

   Organismus prostě po nečekaném odpočinku někdy dělá divy. Neumí se rychle vrátit do reality. 

Přesto je odpolední spánek podle všechno prospěšný a doporučovaný. 

Tudíž je třeba ho trénovat. A nejlépe pravidelně. Dopřát si ten luxus pro lenochy...

Takže přikrýt se, zavřít oči a nechat odpoledne chvíli ospale plynout… ale pro jistotu i s budíkem!







1 komentář:

  1. Tatínek pracoval v r. 1990 půl roku ve Švýcarsku. Tam byla (možná ještě pořád je) polední siesta skoro povinnost:) Tento zvyk pak uplatňoval i v důchodu. Byl skoro až do 80 let aktivní, chodil pomáhat do stolařské dílny a doma se vždycky po obědě natáhl a přibližně hodinku dřímal.
    Mně občas pomůže i 10 minut, abych se vzpamatovala:) Zatím mohu praktikovat pouze o víkendu:)

    OdpovědětVymazat