Květnová tramvaj

 

Květen je v Praze tak trochu jako rozjetá tramvaj bez brzdy, všechno kvete, turisté se množí geometrickou řadou a soused od naproti trénuje naši toleranci naplno puštěnou muzikou z otevřených oken.

 Přestože se ještě před měsícem zdálo, že díky turbulentním změnám počasí zmrzneme, najednou je všude život, smích, rozkvetlé stromy a všudypřítomná letošní květnová slavnostní osmdesátka. Ulice se najednou tváří přívětivěji, dlažba je teplejší a na parapetech přibývá květinových pokusů o jaro. Lavičky jsou znovu obsazené. Teď už nejen osamělými důchodci a vytrvalými pejskaři, ale i milovníky knih, zmrzliny nebo spokojeně zamilovanými páry.

 Logicky se letos s velkou pompou vracíme ke květnovým událostem roku 1945, ale taky se určitě nechceme zapomínat na další historické události. Ať už ty válečné, jako je atentát na Heydricha, který spadá do roku 1942, tak třeba nezapomenutelný mejdan z devatenáctého století, který oslavoval položení základního kamene Národního divadla. To bylo v osmašedesátém, ale už o sto let dříve, tedy 1868.

Protože kdy jindy než v květnu, kdy i dlažební kostky dostávají chuť tancovat, bychom si měli připomenout, že Praha byla, je a vždycky bude město, které se nebojí vzít osud do vlastních rukou.

Je to zvláštní měsíc – má v sobě svěžest nového začátku i tíhu historické paměti.

Takže ať už v květnu bojujete za svobodu, proti pylu nebo jen s otevřeným oknem sousedovic puberťáka, užívejte si slavnostní dny nejkrásnějšího měsíce v roce naplno.