Zoo

 Tentokrát ta v Brně. 

Příjemně malá, vlídná. 

V brněnské zoo se nám dost líbilo. Během velikonoční soboty, té Bílé, jsme  kupříkladu viděli krmení zvířat, která mají v názvu něco bílého. 

Hezký nápad.

Největší zážitek pak nabídl pekari bělobradý. Přímo během veřejného krmení se totiž vybatolila čerstvě narozená mláďátka. 

Dvě. 

Ještě za sebou táhla pupeční šňůru. 

Takový velikonoční zázrak, jak pravil pán, který ono krmení vedl a který byl zjevně také překvapen. 

My samozřejmě také. 

Bylo to krásné.  Nečekané a neobvyklé. 

Jako celá brněnská zoo

Je taková malá a milá. Nehraje si na africké safari ani na disneyovský zázrak, ale má svoje kouzlo. Trochu připomíná zoo v pražské Troji –  kopcovitá, zelená, příjemně starosvětská – ale zároveň je jiná, skromná, malá, milá přívětivá a svá.

Když přijedete, tak vás vítá cedule „Odstavná plocha pro Zoo Brno“.

Ano, žádné parkoviště, jak tomu říkáme v Praze, nýbrž odstavná plocha. Člověk si připadá skoro jako kamion, který si přijel na chvíli odpočinout.

Ale má to svá pozitiva.

 Odstavení je zdarma. 

Žádné placení, žádné automaty ani přirážka za auto u vstupu, jako třeba v Praze, kde už i nadechnutí u zoo, neřku-li zastavení automobilu, stojí pravidelně se zvyšující poplatek.

Tady si v klidu odstavíte nejen auto, ale i starosti. Vyrazíte za medvědy, které nenajdete, za žirafami nebo poněkud rezignovanými zdejšími surikatami. Zjistíte, že někdy stačí docela málo: pár cest, co vedou do kopce, líně se pohybující zvířata, lavička ve stínu, plameňáci v rybníčku a pocit, že svět je vlastně docela přívětivé místo.

A že jedno takové čeká třeba hned za odstavnou plochou.