Výšlap na Zbořený Kostelec. Po stopách dávné historie. Již desetiletá tradice.
Skryty ve stínu zdejšího lesa v pohodě vystoupáme do míst, kde se kdysi žilo.
Vždycky mě obdivně napadá, jak museli být dobří, tehdy, když to tam postavili, bez dnešní techniky.
Pak to zničili husité. V podstatě stejně, bez použití dnešních zbraní. Museli tam vylézt
a rozmlátit to těmi svými cepy.
Stavba to ale musela být bytelná, když trosky přežily dodnes.
Chodíme sem pravidelně na narozeninovou túru.
Krásná. I proto mám první srpen hodně ráda.
Už celých deset let:-).
Tak to mělo být. Jako pokaždé. Dnešní den byl ale jiný. Výšlap jsme daly, to jsem jí nemohla udělat, v den desátých narozenin tam nejít.
A odpoledne měl pohřeb její bratr.
To jsou narozeniny, které si fakt nepřeješ. Zvládla to, my s ní, ale není to vůbec jednoduché. Odešel dobrovolně, o to větší šok to byl. Pro všechny. Těžký den...
Smutný den. Upřímnou soustrast.
OdpovědětVymazatMajko, děkuji.
OdpovědětVymazat