Pietní akt

 Nedávno mě při průjezdu Prahou zaujala značka oznamující budoucí zákaz vjezdu do Resslovy ulice. Z důvodu pietního aktu. 

  Přečíst se to dalo díky šnečí rychlosti, kterou pohyb v městě většinou vyžaduje. A zaujalo mě to i proto, že mě tyto nápisy vždycky přijdou úsměvné. Patrně je to jen z mého hlediska, protože nejsem úplný mistr v orientaci, ale údaj na značce, že nějaká ulice bude uzavřena, mě vždycky pobaví. 

Jako bych věděla, která ulice to bude? 

 Zejména když se ocitnu někde, kde to vůbec neznám, je pro taková informace fakt hodně potřebná. Většinou mě akorát tak vystresuje, že jedu někam, odkud nebude cesta zpět, že zabloudím či něco podobně optimistického.

  Resslovu ale znám, a příkaz na značce vyvolal myšlenku, že se tam půjdu podívat. Přímo 

v den pietního aktu. Tedy dnes. 

Je osmnáctý červen, den, kdy Napoleon prohrál u Waterloo.

 A kdy byli v kostele svatého Karla Boromejského dopadeni parašutisté, kteří se zde už několik dní marně skrývali. Sedmihodinová bitva nakonec skončila fatálně pro všech sedm mužů. Všichni ten dramatický příběh našich národních dějin známe. 

Sedmička tedy v tomto případě nepředstavovala šťastné číslo. 

Chodím do památníku občas i se studenty, tentokrát to byla privátní akce. Podívat se, jak v dnešní době, kdy je často všechno jinak, probíhá takový pietní akt. 

Připomenout si události před dvaaosmdesáti lety.