Atentát

 Jen historický odkaz, žádná aktualizace. Atentát na Heydricha. Právě dnes je výročí událostí z roku 1942.

 Tehdy tedy byla středa.  A z hlediska vyššího principu mravního se vžilo, že vražda na tyranu není zločinem. Odstartovalo to etapu vraždění českých vlastenců, které dějiny přiřkly název heydrichiáda. 

Bylo pro mě docela překvapením, když jsem se dostala do diskuse, která legitimitu atentátu zpochybňovala. Atentátem se situace prostě řešit nemá, tvrdí oni. Měl být soud, nikoli lynč. 

Vlastně mají pravdu, byť ona Drdova premisa, že vražda na tyranu není zločinem , se zdála být silným protiargumentem. 

Ale asi proto se mnozí dnes raději kloní k termínu, že nešlo o atentát, ale o vojenskou akci. A rozkaz musí být splněn. 

Nechci jako protiargument vytahovat jinou zažitou větu, že rozkaz zněl jasně, zlikvidovat muže s koženou brašnou, to bychom se dostali trochu jinam a do jiných hsitorických souvislostí a debatních dimenzí. 

Prostě stručně a jasně.

 Dnes si připomínáme den, kdy byl v Praze odstraněn kat českého národa, řezník z Prahy, třetí muž Říše, Reinhard Heydrich. 

A o lidech, kteří se kvůli tomu dostali do soukolí dějin, se lze dočíst mimo jiné i v mých knihách. 

Já osobně mám nejsilnější vztah ke Svatobořickým dětem, byť jsou jen jako audiokniha. Ostatně, audiokniha je i Doskočiště Protektorát, oba díly, které báječně namluvila Simona Postlerová, což mě nesmírně těší.

Nicméně, knih s touto tematikou je mnoho, stejně jako filmů.  Jen si vybrat. Šlo tenkrát  prostě o velkou a stěžejní přelomovou událost. 

A je asi jen na nás, jaký k ní zaujmeme vztah, protože to všechno hodnotíme z bezpečí jednadvacátého století. Těžko říct, jak bychom to vnímali, kdybychom žili ve dvaačtyřicátem. A kdo z nás by byl jako Kubiš nebo Opálka, učitel Hajský a teta Moravcová ?Nebo zda by bylo víc Čurdů? 

A tak jen připomínám, takové dnešní historické okénko.