Počítačové hry

Strašák, že počítačové hry jsou nebezpečím, před kterým je třeba své děti intenzivně bránit, už dávno neplatí. Naopak. Bojovníci za práva počítačových her nejprve prosadili jejich jazykovou prospěšnost, děti se prý s jejich pomocí skvěle naučí angličtinu. Zda skvěle ponechávám bez komentáře, ale byl to asi první krok na cestě k emancipaci počítačových her. Nyní se s nimi pracuje již takřka běžně, stávají se i součástí vzdělávacích procesů, protože jak nejlépe vtáhnout mladou generaci k nějaké formě vzdělávání, než formu hry. Dnes tedy počítačové hry.  A konkrétně nyní o té současně nejslavnější, nejslavnější tedy z hlediska českého prostředí. Kingdom come: Deliverance. Prý by moha probudit v mladých hráčích zájem o drsný český středověk, konkrétně o dobu lucemburskou. Počátek patnáctého století, kdy se mezi sebou nepohodli dva slavní bratři, Václav IV. a jeho mladší sourozenec Zikmund. Hra je samozřejmě v angličtině, takže jazyk jako přidaná hodnota k získaným znalostem z historie. Výtky ze zahraničí, že ve hře chybí černoši, se snad autorům podařilo ustát a vysvětlit. Kde by se v patnáctém století na našem území vzali černošští poddaní jeho veličenstva Václava IV.? To je zase obraz dneška, jednou také možná zpracovaný v nějaké počítačové hře. Protože virtuální svět je svět budoucnosti, byť se díky němu dnes vracíme do minulosti. Jsem moc zvědavá, zda to bude mít na studující mládež nějaký vliv a probudí to zájem o naši historii. Byl by to hezký úspěch počítačové hry. A potvrzení toho, že když selhává člověk, zde tedy učitel dějepisu, nastupuje technika, která ho snadno nahradí. Virtuální svět je jistě mnohem zábavnější než cokoliv jiného.