Data

Všichni máme svá data, která v nás rezonují. Automaticky si vybavíme, co jsme ten den dělali, čím je pro nás zajímavý či jiný než pro druhé. Některých dat se bojíme, protože víme, že nám bude smutněji než v jiných dnech, na jiná se těšíme, protože přinášejí třeba důvod k oslavě či prostě jen příjemné poselství.  Já nechci dnes filozoficky rozebírat význam čísel a dat vůbec, chci jen jako takřka komickou vsuvku glosovat, jak se význam určitých dat třeba mění s věkem. A Valentin mi nahrál. Protože čtrnáctý únor je s ním prostě spojován. Minimálně u části mladých (ale i těch dříve narozenýchJ, hlavně prostě u zamilovaných. Náš letošní maturitní ples měl původně být 14.2.

Sbor datum automaticky přijal a na mě bylo předat ho dětem. Ty se ale okamžitě vzbouřily, protože co je to za trapný nápad, mít ples na ValentýnaJ?? Ani se nemusely dívat do kalendáře, aby si ujasnily, že je Valentin.  To jsou přeci valentýnské párty, každý chce být v páru, a na ples jim pak proto nikdo nepřijde:-).

Sice se mi zdálo, že v danou chvíli hovoříme každý jiným jazykem, leč co bychom pro děti neudělali… Vyhověli jsme jim (i díky laskavosti hotelu, kde chceme plesat) a bál je posunut.

Čtrnáctý únor si tedy studenti mohli vychutnat po svém, valentýnsky.

I mně ovšem naskakuje ke čtrnáctému jedna trvalá asociace. Historické výročí bombardování Prahy. Ne snad, že bych ho zažila osobně, ale hodně jsem se mu věnovala při psaní knihy o Janu Heřmanovi tak nějak mi uvízlo v paměti, že vlastně úplně vytěsnilo nějakého Valentýna. Takže na náhodný dotaz, co si vybavíte se čtrnáctým únorem se moje bomby nad Prahou ve většinovém valentýnském opojení vyjímají takřka morbidně.

Prostě každý vnímá data různě:-). Ostatně, jinak voní seno koním a jinak zamilovaným. To jistě není žádná objevná myšlenka, přesto mě porovnání vnímání čtrnáctého února trochu pobavilo....