Fotoalba

 Fotoalba v klasické papírové podobě už dnes moc neexistují. Všechno je většinou virtuální, máme různá sdílená úložiště, one drivy, cloudy, virtuální alba. Nabízí se i různé aplikace, kde lze obrázky listovat, většina z nás si hýčká galerii v telefonu.

Pak si ale koupíme lepší mobil a fotky mizí. Nebo přístroj ztratíme a fotky zmizí

 Dojde prostor v úložišti, nepřiplatíte si, fotky zmizí.

Spadne síť, server, fotky zmizí. 

Onehdá jsem při příležitosti rodinné oslavy listovala dávnými alby. Některá měla ještě fotorůžky, jiná se otevírala s lehkým praskáním vazby. Skrývala hlavně černobílé fotky. Připomínala, že kdysi bylo rodinné fotografování tak trochu slavnost. Všichni se našňořili a vyrazili do fotoateliéru, kde je ve strnulých polohách zvěčnili.

Stálo to hromadu peněz a byl to svátek. 

Sama mám podobné fotky i ze svého vlastního dětství, z ateliéru. U dortu, s panenkou, s housenkou, se sourozenci...

Pak technika pokročila a fotky už nebyly taková vzácnost. Ale pořád něco stály, vyvolávaly vám je v ateliéru nebo jste to uměli sami doma, ve vlastní fotokomoře. 

Fotky opravdu zachycovaly realitu, historii, podobu. 

Když jsme jeli na dovolenou s kinofilmem ve foťáku, hezky jsme si rozmysleli, na co objektiv zaměříme a co vyfotíme.

Pak se film se třiceti políčky opatrně vyvolal a nad fotkami se dovolená prožívala znovu. V ukládání fotek do alb byl určitý rituál.

Dnes nasekám desítky fotek jen na procházce se psem. Mraky fotek lítají ve virtuálním prostoru. Snímky se vrství v telefonech, mizí v cloudu a znovu se objevují jen náhodně při rolování galerií.

Čím dá častěji už fotka není věrohodná, nezachycuje ani realitu, ani historii ani podobu...

A ty fotografie, které tu ambici mají, stát se kronikou rodiny či třeba nějakého vývoje, ty už také moc ve fotoalbech nenajdeme. Spíš někde na sdíleném disku.

Tak zatímco dříve se rodinné vzpomínky ukládaly do alb, která přežila stěhování i generace, dnes leží v digitálních prostorech, které mají zvláštní vlastnost, existují, dokud se o ně někdo stará. Služby přicházejí a odcházejí, účty se ruší, data mizí.

I kdysi populární rajče.cz je dnes už spíš vzpomínkou na internetovou prehistorii než archivem rodinné paměti.

Podle mě už neexistuje. Nebo nefunguje, je zastaralé. A s tím mizí i část paměti, kterou jsme kdysi třeba právě rajčeti svěřili.

 

 

  My, co máme duši historika, ale pořád tiskneme. Čas od času si fotky vyberu, vytisknu

a vytvářím fotoalba. Vlastní, s popisky fotografií. Kdo tam je, kde to je, kdy to je.... Někdy si nechám vypomoci do strýčka googla a dovolím mu, ať mi vytvoří fotoknihu. Ale ta alba jsou lepší. To vybírání, zakládání, popisy. Už samotné vybírání fotografií je součástí příběhu.

Budoucí historici budou jednou jásat. 

A současníci se spolu se mnu radují nad společnou tvorbou.  

Blíží se léto a prázdniny a dovolené, čas jako stvořený pro nová alba, období, které si

o nové fotografie přímo říká.

 Chystáte se fotit tak, aby to mělo smysl, ducha a vzpomínkovou hodnotu? 

Já ano:-) .