Abiturienti

 Naši maturanti už jsou abiturienti. A dnes se stali majiteli svých maturitních vysvědčení. Na radnici ve Vysočanech. 

Celé slavnostní odpoledne na to padlo.

Tři třídy, každá měla svoji vlastní slavnostní hodinu. Takže někteří kantoři to měli trojmo. Ale bylo to hezké, místy i dojemné. 

Po sérii uvolněných maturitních večírků to dnes přineslo slavnostní atmosféru a seriózní tečku za osmiletým i čtyřletým gymnaziálním studiem. 

Pravda, někteří abiturienti vůbec nevěděli, že jsou abiturienti. Neznali to slovo. Zaskočilo mě to na jednom z večírků, kde jsem je tak oslovila a jedna dívka se dost hlasitě podivila, 

co tím jako chci říct. 

Tak jsem se poradila s AI, která mi sdělila, že jde o slovo značně zastaralé a nepoužívané. Jsou to prostě absolventi.

Nu, já si abiturienty vzít nenechám, nicméně jsem poučena. 

A dnes tedy absolventi obdrželi maturitní vysvědčení a jejich středoškolské studium je definitivní minulostí. 

Jde o třídy, za které jsem hodně ráda, že jsem je potkala. Tak vlastně tak trochu věřím, že se budeme někdy potkávat i v budoucnu. Alespoň s některými. 

A radnici má Praha 9 opravdu hezkou.

Marilyn

 Červnové přemítání se dá klidně začít tradičním včerejším Dnem dětí. Úvahou nad dětstvím, porodností, chováním dětí a jejich dnešními možnostmi. Či klasickým povzdechem, že ty dnešní děti jsou úplně jiné.

Tak se to děje pravidelně, proto mě letos napadá i jiná cesta. Zamyšlení nad jedním kulatým výročím a tím, jak se v průběhu staletí mění nejen dětství.

Ale třeba i symbol krásy.

Prvního června před sto lety, tedy v roce 1926, se totiž narodila Marilyn Monroe.  Často vnímaná jako symbol krásy. Femme fatale. I ti, co o ní nic neví, její jméno vnímají jako určitý symbol. Sex symbol. Tajemná kráska.

Žena s nevšedním osudem a s dosud neobjasněnou smrtí.

Většina z nás nezná detailně její životní příběh, ale znají jméno. Jako symbol. A pak ti, co milují konspirace (případně i drby) znají její pletky s Kennedym i domněnku, že za její brzkou smrtí stojí právě klan Kennedyů.

Lze ji ale docela dobře napasovat i na to dětství, které je dnes často na piedestalu, dítě jako středobod vesmíru. Marilyn neměla šťastné dětství. Pěstouni, sirotčinec, pořád dokola.

 Ani sirotčinec se už dnes neříká.

Dnes máme dětské domovy či náhradní rodinnou péči. Slovo sirotčinec už asi ani není ve slovníku.

Ovšem Marylin v něm své dětství prožila.

A pak rychle utíkala do dospělosti, brzy se vdala, snažila se prorazit v modelingu i ve filmu. Nafotili ji se sukní zvednutou až ke krku, stal se z toho ikonický snímek. Další symbol.

Jí ale stál druhé manželství, opět se rozvedla.

Prostě Někdo to rád horké.

 To paradoxně točit nechtěla, ostatní herci ze slavného filmu ji za její rozmary nesnášeli, ale ona už byla slavná.

Utekla svému dětství. I když, jen na oko. Trauma jejího nemanželského původu a drsného dětství ji dohánělo v podobě psychických poruch a mnoha různých zdravotních neduhů. S tím logicky souvisely léky, drogy, závislosti. A do toho politika, respektive vztah s Kennedym, to už byla jízda. Na tobogánu. Její smrt, o které se dodnes vedou spory, zda šlo o úmrtí, sebevraždu či dokonce vraždu, přišla hodně brzy. Bylo jí šestatřicet let. Její drsné dětství, které započalo právě na Den dětí, ji pronásledovalo celý život.

Nese s sebou klasickou otázku, jak moc jsou tyto rané zážitky určující. A vybízí k zamyšlení, jak to mají dnešní děti.

Lze tomu věnovat celý nadcházející červen. Letos to motivuji připomenutím výročí jedné dávné ikony a jejího dětství. Můžeme si to spojit s úvahou i nad tím, jak se mění ideál krásy

a zda by Marilyn i dnes byla femme fatale. A jakou roli v tom všem hrálo právě její dětství.

Hezké červnové přemítání

 

Den dětí

 Dnešní den dětí slavíme s radostí. 

Ale také trochu netradičně a edukačně. Beru totiž svoje primány na hřbitov. Na Ďáblický hřbitov, do sekce Dětský hřbitov.

Aby si uvědomili, v jaké  době žijí a že vlastně mají velké štěstí. A také, aby věděli a nezapomněli. 

A cestou zpátky už zase někam na zmrzlinu, aby opravdu oslavovali a měli radost. 

Je to netradiční oslava svátku dětí, ale funguje. Děti to zaujme, přemýšlejí o tom, vyptávají se. 

Semínko bylo zaseto.  

Trochu to vypadalo, že nám to zkomplikuje déšť, ale nakonec všechno krásně klaplo.

 I ta cukrárna, kam jsme vletěli jako stádo kobylek. Nevím, jestli byla paní cukrářka ráda, že má kšeft, nebo vyděšená tím obřím návalem. Podle výrazu tedy spíš vyděšená, ale zase měla opravdu úspěšný prodej. 

A my jsme zase měli zajímavý a hezký den.