Slavkov u Brna je místem, kde proběhla snad největší bitva na našem území. Slavné Napoleonovo vítězství v bitvě tří císařů proběhlo 2. prosince, před 220 lety.
Dost dlouhá doba, řekla bych.
A přesto tam dodnes hledači kovů nacházejí knoflíky, náboje a další artefakty, které potvrzují, jaký masakr to tehdy byl.
Další hledači tam hledají zakopaný poklad, který tam měla zanechat ruská armáda
O letošních Velikonocích jsme zdejší muzeum navštívili, takže o místě jako takovém asi psát už nechci.
Spíš o tom, jak to tady tehdy probíhalo?
Masakr před dvěma sty léty.
Těžko si představit pocity těch chlapců, co jsem doputovali přes celou Evropu, aby tady zemřeli.
U Austerlitzu.
Skoro třicet tisíc mrtvých vojáků. Další tisíce zraněných a zajatých.
Vždycky mě zajímalo, kam zmizela ta těla? Kdo je po bitvě uklidil? Pohřbil?
Kdysi se říkalo, že většina z nich zmizela, ale většinou se píše, že k nějakému pohřbení došlo.
Největší část padlých byla samozřejmě urychleně naházena do masových hrobů.
Dělo se to patrně pod dohledem armádních velitelů i místních vrchností, ale určitě bez bez kněží, bez obřadu, bez jmen, bez označení hrobů.
Cílem nebyla pietní vzpomínka, ale zabránit epidemiím.
Existuje i opakovaná legenda o utopených Rusech v okolních rybnících. Asi má nějaký reálný základ, někteří vojáci skutečně zahynuli po prolomení ledu v místních rybnících.
Do vody byly házeny i mrtvoly, jako rychlé řešení...
Místní obyvatelstvo bylo nuceno mrtvé pohřbívat, často na svoje náklady, ve vesnicích, které samy trpěly hladem.
Často se pohřbívala nahá těla, uniformy se pokoušeli hladoví vesničané zpeněžit.
Vůbec si asi ti místní užili své.
O tom se tolik nemluví, je to slavné vítězství, tak co řešit pocity tehdejších venkovanů.
Přitom vojáci, jak je jejich zvykem už po staletí, zde rabovali a znásilňovali. Kradli vesničanům jídlo i pití, víno samozřejmě nejvíc.
Někde jsem četla, že svlékali lidi přímo na ulici, brali jim oblečení a boty
Chtěli, aby jim lidé krmili koně.
Prostě zdejší okolí neslo zcela jistě velkou zátěž.
Když pak armády odtáhly, zůstal po nich nejen zničený kraj, ale i epidemie a nemoci.
V podstatě bylo mrtvých venkovanů víc než vojáků na bitevním poli.
A to všechno si dneska připomínáme??
U Slavkova jistě bude rekonstrukce, rádi si dneska hrajeme na vítězné bitvy.
Jak by na to asi nahlíželi tehdejší Slavkované, kteří se dostali do soukolí velkých dějin, které je drsně semlelo??
To je tedy doba. A přesto tam dodnes hledači kovů nacházejí knoflíky, náboje a další artefakty, které potvrzují, jaký masakr to tehdy byl.
