středa 30. prosince 2015

Stařeček

Zachariáš je takový vánoční pes. Již několikrát jsem zmiňovala, jak ho Vánoce baví, je přesvědčen,že všechny balíčky patří jemu a nejradši by je sám rozbalil všechny najednou.  Starého psa novým kouskům nenaučíš, praví staré české přísloví. To Zachariáš může potvrdit, jeho vánoční vášeň trvá. Jen ten věk se hlásí o slovo. Už to není to co bývalo. Radost se projevuje jen několika zrychlenými poskoky, k balíčkům čichne, trhne jen tak zkušebně a znovu se vrací ke svému klidu do ticha pelíšku. Běh času je prostě neúnosný. Ani se o Vánocích nezaběhl, jak tomu bývalo tradicí v jeho štěněcích letech. A tak si v klidu pospává, omámen vánočními vůněmi a je rád, že má klid. Ostatně, to já také. Jen se mi po jeho dřívějších divočinách občas trochu zasteskne. Ale v jeho skoro čtrnácti letech nelze čekat žádné psí kusy. I když, třeba ještě překvapíJ

úterý 29. prosince 2015

Pohádkově..

Nic se nemá přehánět.
Vánoce jsou svátky dětí. Pohádky k nim neodmyslitelně patří. Jen se mi zdá, že v posledních letech kvantita převažuje nad kvalitou. Pohádka kam se podíváš. Den za dnem, nelze rozlišit, kdy je pohádka sváteční a kdy jen tak jako výplň programu. Většinou je pro jistotu ještě zopakují. Kdysi sváteční Tři oříšky jsou věčným opakováním tak zprofanované, že už snad ani nemohou patřit k očekávaným symbolům svátků. Stejně jako Pyšná princezna či další kdysi skvosty, dnes inflační výplň.
Jistě, má to svou logiku, Vánoce jsou svátky rodinné pospolitosti a televize by k nim vůbec neměla patřit. Většinou také ani nepatří, i já čerpám převážně z prohlédnutého televizního programu. Jde spíš o takovou glosu směrem k vánoční přesycenosti. Všeho moc škodí, tedy i televizních pohádek( jak těch notoricky opakovaných tak i těch nových, v podstatě zoufale splývajících). Ale zdá se, že nadbytek všeho se pozvolna stává symbolem dneška. Ale když zaslechnu slovo princezna či Popelka, naskakuje mi husí kůže.  A myslím, nepodobně jsou na tom i ty děti. Tedy ty, které nemají to štěstí, že jsou televizního signálu ušetřeny a hezky postaru si se svými rodiči povídají, čtou, chodí na procházky či na hory, případně tak nanejvýš poslouchají rádio. Jen se bojím, že takových dětí mnoho není. Ale třeba se mýlím…
Jisté je ovšem to, že těšit se na štědrovečerní pohádku, jako tomu bývalo kdysi, je věc zhola nemožná.

pondělí 28. prosince 2015

Všední den

28. prosince…
…se vraždily děti! Paradoxně ve dnech, které dnes děti milují. Ale tehdy, za krále Herodese, jim veselo nebylo. A jejich rodičům už rovněž. Herodes tehdy vraždil v Betlémě malé děti. Proto se tento den nazýval dnem Mláďátek.  A jak už to tak v historii bývá, časem se všechny pocity smíchaly v jeden zajímavý pel mel. Původně šlo samozřejmě o den smutný, kdy se mělo truchlit a vzpomínat, nemělo se vlastně nic dělat, protože se stejně nic dobrého nepodaří. A postupem času se z toho dne vytvořily dětské slavnosti, konaly se dětské průvody a žákovské hry v kostelích, odkud je církev vyhnala, protože šlo o velmi rozvernou akci. A tak vznikl den Mláďátek, který už dnes dávno není v kalendáři. V církevním asi ano, ale v civilním kalendáři ani v povědomí zcela jistě ně. Dnešek je v praktickém reálu první pracovní den po svátcích. Pravda, moc se nepracuje, mnozí navíc mají dovolenou a ani do té práce nejdou. A ti co jdou, pracují se slavnostní náladou (alespoň si myslím). Někteří asi i s radostí, že ten sváteční maraton mají za sebou a že už je zase realita na dohled. Takže (takřka) klasické pondělí. A přitom trochu jiné. Nu, není to prostě nic nového pod sluncem:-)

neděle 27. prosince 2015

Koncert ve Vranově

Dnes už je vlastně po Vánocích. Tedy po jejich první etapě, protože doopravdy končí až šestého ledna, respektive úplně ortodoxně až desátého?
 Ale dnes je neděle, takže sváteční radovánky plynule pokračují. I proto, že dnes se připomínal svátek svatého Jana Evangelisty. Ten měl být otráven vínem, které mu bylo podáno s kapkou prudkého jedu. On je ale požehnal, čímž je jedovatosti zbavil. Proto se v kostelech v tento den světilo víno. Kdo se pak toho posvěceného vína napil, měl být stále dokonale zdravý. Nu, ve víně je tedy nejen pravda, ale i zdraví. Alespoň dnes, na den svatého Jana Evangelisty. Kapka posvěceného vínka se prý hodila i pro milence, kteří ho měli pít na usmířenou či na štěstí v uzavíraném manželství. Takže multifunkční víno podávané dnes v kostelech. 
My jsme si místo vína užili slavnostní vánoční koncert. V úžasném kostele svatého Václava ve Vranově, který nabízí řadu krásných uměleckých zážitků. Ten dnešní byl opravdu dokonalý. Děti, umělci, pan starosta, ti všichni namíchali dohromady báječný povánoční umělecký zážitek.  A na závěr si kapku vína na oslavu určitě zasloužili. Jak umělci, tak všichni, co se na přípravě podíleli. Krásné to bylo. Jen ty moje fotky se nějak nevyvedly, ale prostředí snad trochu zachycují:-)









sobota 26. prosince 2015

Na Štěpána

Aneb druhý svátek vánoční. A zároveň svátek rytířů a koní. Štěpán, tedy přesněji řečeno svatý Štěpán, byl rytíř a milovník koní, první Kristův rytíř. Dříve se ten den konaly závody na vyzdobených koních.  Koně měli být vyvedeni ze stáje, aby nezchromli. Dostávali oves (na rozdíl od jiných dní by dnes měl být oves svěcený), aby byli zdraví. Pak pivo, aby byli bujní. A proběhli se, aby měli v příštím roce energii. Nevím, jak moc podobné rituály pravověrní koňáci dodržují. My, co jsme je vzdálení obdivovatelé, se jen kocháme pohledem na ta krásná zvířata. S Haničkou, která koně miluje a patří k jejím prvním slovům. Takže nešlo se nejít nepodívat. A když k tomu máte Štěpána, je to dnes vlastně takový koňský svátekJ

pátek 25. prosince 2015

Zlaté prasátko

Tradiční snaha o naplnění lidové pranostiky. Většinou, když se objeví dietní nutnost a nastává doba postní, vídám různé efekty, leč prasátko nikdy. Ani zlaté. Leda tak prase, pěkně opečenéJ. Ale dosud nikdy nepřišlo to kýžené zlaté prasátko. Jen o svátcích, v té hezké symbolické rovině.  I v podobě malých dárečků pro štěstí. Není pochyb, že v dnešní době nějaký hmatatelný produkt  musí populární čuník prezentovat. Vždycky to tak nějak z těch tradic vyplyne. Prasátko proniklo i do stále se opakující populární reklamy, do prodejen se suvenýry, na vánoční trhy, pohlednice i emailových schránek. Vidět zlaté prasátko lze tedy různě, a klidně u toho asi můžete něco i jíst. Nejlepší by samozřejmě byla  postní jídla, což dnešní vánoční kuchyně ale většinou asi reálně nenabízí. Ale na druhé straně, dnes lze úplně vše a tedy je klidně možné za postní jídlo označit cokoli. U nás je to většinou staročeský kuba, který asi kdysi postním býval, ale naše dochucovadla,přílohy, olej a další ingredience, kterým si onen rádoby chudinský pokrm zpestřujeme, má dnes stoprocentně do postního jídla daleko. Ale věř a víra tvá tě uzdraví:-) platí zjevně i v případě postních a dietních jídel. Zlaté prasátko logicky nikdo neviděl, ale hra i tradice  je to hezká. Zlaté prasátko prostě k Vánocům patří. 
A jaká postní jídla kvůli prasátku pojídáte Vás doma?A viděli jste ho?



čtvrtek 24. prosince 2015

Ježíšek














                                                    A zde pak vidno, jak ten čas letí:-)





středa 23. prosince 2015

Krásné Vánoce


....všem mým čtenářům, všem, kteří sem občas či pravidelně zavítají, všem, kteří patří mezi přátele a známé, všem, kdo mají tyto svátky rádi, prostě: přejeme všem lidem dobré vůle-:) 

úterý 22. prosince 2015

Peníze EU

   Peníze jsou dneska (asi byly vždycky) zásadním hybatelem dění. Ty, o kterých se chci krátce zmínit, nejsou ale naše, ale ty evropské.  Brusel je údajně nějak přerozděluje a poté kontroluje, jak jsou využity. Člověk sice nenajde žádný hmatatelný důkaz nebo doklad, který by mu tato fakta nějak potvrdil, což je, upřímně řečeno, forma určité manipulace, na kterou ale vcelku dobrovolně akceptujeme. A když nám někdo sdělí, že jde o evropské peníze, pokrčíme rameny a chápavě si necháme líbit všechna příkoří, která z toho vyplývají. Jde přeci o peníze evropské unie, peníze, které dostáváme a tedy by byl hřích je nevyužít. Při troše snahy pak určitě nějaký ten fond zlepší i naše okolí a mohl by vyspravit i nějaké naše deficity.
Někdo by řekl, že přijímané peníze žádnou složitost nepředstavují, ale je to asi zjevně omyl. Vidím to na našich silnicích, které se nyní naráz všude opravují, údajně proto, aby se vyčerpaly evropské peníze. Že se přitom hromadně čerpá i trpělivost lidí, kterých se nikdo neptal, evropské peníze, které jsou mantrou všech, co o masivních uzavírkách rozhodují, s nimi nikdo nekonzultoval, ale součinnost se od nich vyžaduje. Takže se automaticky očekává, že všichni buď přestanou jezdit autem nebo budou trpělivě stát v nekonečných všudypřítomných kolonách (pan ministr dokonce všem empaticky poradil, ať si do auta vezmou minerálku a v poklidu vyčkávajíJ), že se do Vánoc nedostanou domů jinak než pěšky a to ještě krossem rozkopanou ulicí, že vycestovat někam znamená absolvovat několik minimálně padesátikilometrových objížděk , že život v permanentním hluku a prachu je vnímán jako příjemné očekávání budoucí růžové skutečnosti.
Nějakou dobu mi trvalo, že asi nebudu jediná, kdo se nad podobným faktem pozastavuje, ale ve finále je to asi to jediné, co můžeme. Pozastavit se nad tím, že všude kolem je všechno rozkopané, nikdo se nesnaží to nějak koordinovat, dokončit včas, v termínu či za nějakou rozumnou cenu. Jde přeci o evropské peníze, kdo by se namáhal nějakou efektivitou. V tomto ohledu je to v současnosti podobné jako kdysi s pětiletkami. Člověk by si neměl myslet, že někomu jde o nějaké zlepšení infrastruktury či životního prostředí, a už vůbec ne,že jde o lidi a usnadnění jejich života.
A ještě k těm evropským penězům. Možná je to problém nedostatečného vysvětlování. Kdykoliv se něco špatně vysvětlí a lidi to pochopí po svém, budí to prazvláštní vášně, to dá rozum. Jenže jak pracovat s pojmem evropských peněz? A jsou opravdu tak prazvláštně přidělovány?

 Kdyby nebyly takovou všezakrývající mantrou, mohly by být docela sympatickou záležitostí.   Například motivační. 

pondělí 21. prosince 2015

Betlém

tentokrát živý.
Byl v neděli. My se vypravili už v sobotu. Zjevně nefunguje porozumění psanému textu:-) Takže jeden lichý výlet. Ale v neděli už se zadařilo. I malý Ježíšek byl. Zvířátka, koledy, svařák. Taková nedělní betlémská pohoda. Živá pohoda. Prostě, nic nového pod sluncem:-)












neděle 20. prosince 2015

Husitská epopej III

Už je doma připravena na své nedělní čtení. Do Ježíška jsem to nevydržela, ale určitě ještě o svátcích budu číst. Je to požehnaných šest set stran. Pan Vondruška kdysi řekl, že aspiruje na to, být současným Jiráskem. Myslím, že se mu to daří převelice. Takže máme v knihovně z dávných dob sebrané Jiráskovy spisy a nyní už pomalu i Vondruškovy:-). A knihovna je i díky tomu hezká. A s touto epopejí se prokousávám husitstvím, které nepatří k mým nejoblíbenějším. Ale tady mě baví:-) A to je asi hlavní cíl celé knihy.
 Jen nechápu, jak to autor všechno stíhá:-)   

                                               Ilustrativní obrázek

sobota 19. prosince 2015

Iracionální muž

Poslední předvánoční Biooko. V iracionálním světě jsme vyrazili na Iracionálního muže. Když vedle vás v kině sedí pes, je to kompletně iracionální. Woody Allen je sice film od filmu slabší a slabší, ale pořád je to Allen. Zajímavý, byť nedotažený příběh o morálce.  Není to dlouhé, občas jsou tu zajímavé momenty i myšlenky, místy se i zasmějete. Kdyby mělo jít o důkladný rozbor, tak asi tak pozitivní nebudu, ale jsou Vánoce, tedy iracionální pocit klidu a míru, film byl příjemný, pes vedle mě nekousal, prostě hezký filmový zážitek. A příště beru i Zachariáše, když iracionálno, tak se vším všudy.
                                                          

pátek 18. prosince 2015

Chrám konzumu

Když jsem nakoukla do jednoho z mnoha přeplněných obchodních center, nešlo si nevybavit přezdívku, které se jim dostalo. Chrám konzumu. Lidé ve sváteční atmosféře nemíří do kostela, ale do jiného svatostánku. Toho současného. Uf. Ještě, že na Letné máme "obchodní street" v podobě Milady Horákové a tohoto jsme ušetřeni. 




čtvrtek 17. prosince 2015

Adventní kosmetická prezentace

Kdo stále ještě váhá s vánočními dárky, měl velkou příležitost v našem multimediálním centru nakoupit. Ostatně, může stále, myslím,že to jde i klasickou internetovou cestou. Místo našich Hovorů se zde prezentovala kosmetika. Zajímavě, akčně, vesele. A také svátečně, protože šlo i příjemné předvánoční setkání. Okořeněné špetkou kosmetiky,příjemnými vůněmi a báječnou atmosférou. Koho by podobné věci zajímaly více, má příležitost zde:-)




středa 16. prosince 2015

Na lodi

Vánoční večírky bývají na různých místech.Kantoři ho většinou mívají ve sborovně, kam si přinesou vlastní cukroví, uvaří vlastní kávu a po setmění kráčí spořádaně domů. Budiž řečeno, že je to víc obraz minulosti, a dnes je vše trochu jinak. Minimálně náš školní vánoční večírek se letos odehrával na lodi. Proplouvali jsme noční vánoční Prahou. Krásné. V předvánočním shonu dokonalá relaxace. Navíc se nelze vymlouvat na neodkladné domácí práce a z večírku utéct, protože přes Vltavu se špatně plave. Takže se musí vytrvat až do přístavu, což chvíli trvá. Ovšem všechny chvíle na hladině řeky v útrobách lodi i na palubě byly velmi příjemné. Ideální vánoční večírek. Klid, pohoda, atmosféra. Osvětlená Praha nad námi. A vánoční prázdniny před námi. 
Navíc, neztroskotali jsme, úspěšně jsme zakotvili a nyní už čerpáme ze získané energie. Letošní vánoční večírek se nadmíru vydařil. I se závěrečnou tečkou v podobě procházky přes Staroměstské náměstí