Předávání vysvědčení je den, který mám ráda. V červnu samozřejmě mnohem vícJJ, ale ani lednové finále nezatracuji, byť…. Mám několik, vcelku bezvýznamných, ale přeci jen výhrad.J Nejvíc mi vadí, že den vysvědčení by měl být dnem slavnostním.
A není! Nevolám po darech a květinách, byť nepopírám, že jsou příjemné, ale v lednu se už dávno nic nedává, ani poupěJ.
A není! Nevolám po darech a květinách, byť nepopírám, že jsou příjemné, ale v lednu se už dávno nic nedává, ani poupěJ.
Volám po odlišení od všedních dní, po tom, že děti mají přijít nastrojené, převzít si výzoJ - jde přeci o výsledek jejich půlročního snažení, a zase jít domů. Třeba s rodiči na oběd, pohár či jen tak na procházku. Ve vyšších ročnících asi na rande nebo do báruJJ, tam bych s rodiči moc neuspěla, ale prostě to nějak oslavitJ, ozvláštnit. Ovšem velmi těžko se to prosazuje v atmosféře, kdy se škola tváří, jako že jde o běžný den, učí (někteří i zkoušíL), a na konci dne se jim do ruky strčí onen úřední dokument. Bojuji s tímto nešvarem už léta, žel, marně. Tudíž i dnes jsem vysvědčení rozdávala poslední hodinu a nikterak se nehoršila nad jejich všedním oblečením a všední náladou. Co taky jiného lze po dnu běžného učení vyloudit, že?
Ale abych nebyla nespravedlivá, mám pár dětí, které se vyfiknou a vnímají ten den trochu jinak. Ale je jich málo a dík patří samozřejmě jejich rodičům, kteří to vnímají podobně jako jáJ. Květiny samozřejmě nebylyL a navíc ani nejsou pololetní prázdninyL, jsou přesunuty až na pátek, tudíž hned zítra nanovoLJ. Ale abych nebyla nespravedlivá, dostala jsem krásnou bonboniéru, takže sbohem dietoJ.
Ale abych nebyla nespravedlivá, mám pár dětí, které se vyfiknou a vnímají ten den trochu jinak. Ale je jich málo a dík patří samozřejmě jejich rodičům, kteří to vnímají podobně jako jáJ. Květiny samozřejmě nebylyL a navíc ani nejsou pololetní prázdninyL, jsou přesunuty až na pátek, tudíž hned zítra nanovoLJ. Ale abych nebyla nespravedlivá, dostala jsem krásnou bonboniéru, takže sbohem dietoJ.
Mě ovšem dnes čeká ještě jedno vysvědčení, a to vyhlášení mých Deseti stupňů ke zlaté. A vidím to následovně. Deset dní bylo fakt dlouhých, takže vítěz je nabíledni. Je to ten, kdo odpověděl všech deset otázek. A další oříšek, byli to tři mušketýři, respektive dvě mušketýrky a jeden mušketýr. Zapeklitá situace, jak to vyřešit. Státního notáře nemám a rozhodovat mezi stejně dobrými výsledky je odjakživa pro mě problém.Tak jsem to nakonec vyřešila takto. Za vítězky označím obě ženy AMÉLII A MAJKU. A MUTILA do třetice…tramtará:-).Ovšem, ráda bych odměnila i ostatní, takřka pravidelné soutěžící- a to je MARGIT a LEZARTS.Tím pádem je z vás docela sympatická pětka, číslo v den vysvědčení takřka symbolické. Pošlete – li mi na rejcka@seznam.cz vaši poštovní adresu a přání, kterou z mých tří knih byste chtěli, pokusím se Vám vyhovět. Doufám, že uspokojím všechnyJ .Když vysvědčení, tak s plnou parádouJJ.
A
A
No a na závěr, ještě jednou děkuji za Vaši hru. Děkuji všem účastníkům i náhodným pozorovatelům, hrála jsem s Vámi ráda a těším se na další hravé dni. Hezký večer všem