Zamyšlení nad tím, zda dát děti do školy, uveřejňuji ještě jednou. Jednak mě dost trápí, jednak je trochu upravené v podobě pro web velka-prestavka.cz.
Už ho lze najít i na FB
Chceme
opravdu poslat děti do školy?
Mnozí z nás nyní zažíváme ambivalentní
pocity. Děti (některé) mohou konečně do školy. Hurá!
Ale za jakých podmínek…!
Ach jo!
Logicky se naskýtá zcela stěžejní otázka,
zda je tam tedy chceme opravdu poslat?
Za této situace, kdy po
škole volá takřka celá uvažující veřejnost, ale zároveň za děsivých podmínek,
které nastavila vláda po roce, kdy byly školy nelítostně zavřené.
Bylo tedy dost času na
přípravu bezpečného návratu dětí do lavic. Čas prošuměl naprosto nevyužit.
Po velkém tlaku veřejnosti se nyní vrchnost
uvolila, že část dětí do škol pustí. A zároveň tak udá nevyhovující špatné
testy, nakoupené vládou. Testy, které nikdo nechce, jsou nevyhovující, neprůkazné,
k ničemu.
Já osobně patřím k velkým kritikům
zavřených škol. Vnímám to jako zločin na dětech, že je na tak dlouho vláda
zavřela. Sebrala jim kus života, aniž by o nich přemýšlela. Aniž by to mělo
nějaký efekt.
Zvolila plošné uzavření
škol jako nejjednodušší variantu.
Za rok nevytvořili žádný
plán, logický systém, ba ani návrh, o kterém by se efektivně diskutovalo.
Prostě zákaz je
nejjednodušší cesta a tím to pro ně skončilo.
Navíc školy i rodiče vláda
uvrhla do velké schizofrenie, tím, jak se nekompetentní rozhodnutí měnila ze
dne na den. A na všechny jejich zmatené výnosy musely rodiny i školy promptně
reagovat. Nejlépe ze dne na den.
Stejné to bylo i se
současným nástupem do školy. Mnohastránkové svazky příkazů, co musí, dostali
ředitelé do datových schránek nejdříve ve středu odpoledne. A v pondělí to
mělo vypuknout!?
Výuku dětí nechal stát z velké části na
rodičích. To mu nevadilo.
Jím adorovaná distanční
výuka je pro děti školou povinné dost k ničemu. Vede k izolaci, ke
ztrátě motivace, k lenosti (to platí i pro dospěléJ),
dětem zmizí sociální kontakty, pracovní návyky, zážitky, vzájemná inspirace.
A vědomosti nechť si
opakují doma s rodiči. Na to jsou rodiče státu dobří.
Na to, aby si každý rodič
otestoval svoje dítě, když už to tedy musí být, na to jim najednou stát nevěří.
To mu vadí.
Takže kdybych nyní měla jasně
a stručně odpovědět, zda bych své malé dítě poslala do školy za těchto
podmínek, tak zcela jasně ne.
Jako kantor se odmítám podílet na vnuceném kolektivním
testování nekvalitními a špatně zakoupenými testy.
Děti má testovat
kvalifikovaný zdravotnický personál.
Případně rodič,
v klidu a bezpečí domova.
Nikdo
jiný.
A pokud je už dítě
otestované, pak má trávit čas ve škole bez roušky.
Nic z toho stávající
situace nenabízí. Tak co s tím?
Jenže realita je, jak známo, úplně jiná.
Společnost už není jen rozdělená, ta je dokonale rozštěpená.
Někteří rodiče odmítají
všechno, jiní jen testování. Další testování podporují, jiným je to fuk. Někdo
potřebuje do práce, jiný zase vidí, že dítě potřebuje kolektiv. Domluva zjevně
neexistuje.
Mnozí se zlobí na školy. Ředitelé
škol ale jsou v patové situaci. Pandemický zákon jim moc prostoru
k manévrování nedává.
Zlobit se musíme na vládu a na ministerstvo,
protože ředitel sám se nemůže (bohužel) rozhodnout, že to bude dělat jinak.
Jistě, může projevit občanskou odvahu, pak ho ale další část rodičů, těch, co
to chtějí podle vlády, utluče čepicemi.
Může projevit snahu, aby
jeho studenti byli alespoň testováni doma, kvalitními testy, a pak se nedusili
v rouškách, může o věci přemýšlet a
ne jen trpně přijímat nesmysly, které z vlády chodí, ale žádnou oporu
v zákoně nemá.
Nemá ji ani ve sboru.
Učitelé jsou zjevně
rozštěpeni stejně, jako veřejnost. Někdo to odmítá, jiný se bojí. Viděla jsem i
aktivní učitelky, co si samy vyráběly zkumavky, které měly být v zásilce a
nebyly!?
A lákají děti, aby se na
testování těšily.
Pak si lze těžko něco
hromadně odmítnout?!
Zde
opět leží hlavní tíha na rodičích. Pokud oni nedají svoje dítě do školy,
protože nesouhlasí s vnucenými nekvalitními čínskými testy, nesouhlasí
s tím, aby dítě bylo testováno kolektivně, nevystaví ho hrozbě případné
ostrakizace v případě pozitivního testu, pak se bude něco dít.
Pokud ne, pak to ty děti ve finále odnesou
ještě víc. Jako by nestačilo, jak to odnesly dosud.
Zajímavé
je, že nikdo v souvislosti s testy nezmiňuje donedávna glorifikované
GDPR. V době před pandemií se z něho udělalo zlaté tele. Děti nesměly
mít ve třídě na nástěnce ani datum narozenin, které se vždycky ve třídě
společně připomínaly. Tehdy to GDPR zakazovalo, aby se chránilo soukromí dětí.
Dnes se, za potlesku
davů, děti naženou do školy, samy se otestují za dohledu kantorů, a poté, opět
přede všemi, označíme pozitivní dítě. To bude vyčleněné z kolektivu a
odeslané na PCR test. Případně – kvůli němu- půjdou na test všichni (čtvrteční
testování).
Veřejně označíme jeho
zdravotní stav. A aktivisté GDPR najednou mlčí. To jako nevadí?
A tak bych mohla pokračovat. Třeba tím, že
v továrnách se dospělí lidé testují 1x týdně, děti musí být podrobeny
testu 2x týdně.
Aktivně k tomu stresu napomáhají i média,
v televizi pořád vidím dítě se špejlí v nose. Ještě nikdo mi neukázal
poslance nebo zaměstnance automobilky, jak se před kamerou šťourá špejlí
v nose. A pak, jako pozitivní, odchází z práce domů. Děti jsou
v televizních záběrech věčně.
Copak jsme se opravdu
rozhodli tu nejmladší generaci zničit?
A aby toho nebylo málo, nový ministr
zdravotnictví jim odsouhlasí i rektální
testy!!!
Je jedno, že nakonec neprošly
(zatím). Ale mluví se o nich.
Napadlo někoho, co to
dělá s dětskou duší, která to, světe div se, slyší a vnímá?
A když už to děti nějak akceptují, tak jim
to celé ještě doladíme rotační výukou.
Já osobně rotační výuku
vnímám jako větší zločin než distanční vyučování. Pan ministr na ni ovšem trvá.
Prý je skvělá!
Přemýšlím, zda někoho napadlo, co to udělá
s biorytmy těch dětí? S adaptabilností.
Než si zvyknou, že musí
do školy, ráno vstát, odejít z domu, otestovat se a přivyknout na školní
rytmus, je konec týdne a zase se nikam nejde. A týden je všechno jinak, možná
jsou
i v karanténě, a za
týden, za dva, zase jinak?
Zde se argumentuje tím,
že děti potřebují kolektiv.
To je jako by někdo na
ministerstvu objevil Ameriku…?
Ano, potřebují.
Tak je pusťte sportovat,
do přírody.
Nebo do školy bez
podmínek.
A nedělejte z nich
pokusné králíky jen proto, že jsou ještě malí. Nebo nemají volební právo a nelze
je koupit za koblihu nebo úřední maturitu.
Nebo spíš proto, že jsme
sami neschopni je ubránit před zvůlí moci?