Provazochodkyně na Letné

Včera začala Letní Letná. Již šestnáctý ročník. Úvodní entrée patřilo francouzské provazochodkyni, která ve výšce 35 metrů bez jištění prošla nad Vltavou od Právnické fakulty k nám na Letnou. Dlouho se to avizovalo, těšili jsme se na nevšední zážitek. Pak začalo pršet. To je tedy pech, asi nic nebude. Bylo. Umělkyni prý mokré lano nevadí. A jelikož intenzivní déšť ustal, šlo se. Sledovali jsme ji od Stalina. Všude byly davy lidí, jak dole u vody, tak tady, v cíli jejího pochodu. Hrála tajuplná hudba, která signalizovala maximální napětí. Jen tu provazochodkyni jsme neviděli. Všichni zírají shora nad hladinu, vidíme jeřáb, někteří bystrozrací i nějakou černou tečku. To je patrně ona. Já osobně neviděla nic, ač jsem se vybavila i brýlemi. Ale vhodnější by asi byl námořnický dalekohled. Zjevně jsem nebyla jediná, protože každý, koho jsem se zeptala, zda ji vidí, kroutil hlavou. Milovníci současných technologií ji sledovali na telefonu. Stáli jako my u Stalina, nic neviděli, tak zírali do mobilu. No, to jsem mohla zůstat doma. Ale, po pravdě, nenašla jsem úhel, odkud bych umělkyni byť jen zahlédla. Pořád jen ona hudba, která sílila a z ní jsem šílela, protože byla strašně hlasitá. Divím se, že Francouzka nespadla do Vltavy jen silou toho řevu. Obecně to vypadalo, jako v té vesnici, kam předem oznámili, že tudy projede císař pán. Všichni se chystali, očekávali nevšední zážitek. Vesnice se naklidila, v den D se ženy i muži nastrojili do slavnostních krojů, bylo napečeno a připraveno luxusní občerstvení. A pak projel císař pán. Vlakem. Který ve vsi nestavěl! Císaře nikdo nevidělJ. Stejně tak jsem se cítila v podvečer na Letné, kam přes Vltavu kráčela francouzská provazochodkyně. Prý!

Večer jsem to viděla v televizi, hezky nasnímané z dronů, takže doopravdy tu byla. A Letní Letná doopravdy začalaJ