Hlasatelé

Hlasatelé v České televizi skončili už před mnoha lety. Řekla bych, že mnozí si ani už nepamatují,že nějaká taková profese existovala. My, pamětníci, kteří si vybavujeme, jak tito lidé pravidelně vstupovali do našich obýváků a uváděli hlavní televizní program
 ( a i jiné, samozřejmě), pořád některá jejich jména známe. Pamatujeme si. 
A mně třeba pořád nedochází, proč tato profese byla zrušena, když tu obrazovku tolik zlidšťovala. Přemýšlím o tom vždycky, když se stane, že mám delší dobu puštěnou televizi. Třeba, když na delší dobu zůstanu doma, třeba z důvodu nemoci. Jako nedávno.
 A televizní programy jsou prokládány upoutávkami. Pokud je slyšíte vícekrát za sebou, zákonitě nabudete dojmu, že televizní manageři se domnívají, že televizi sledují jen slaboduší jedinci, kterým vyhovuje toto mechanické blábolení. Případně, že všichni trpí sklerózou, protože upoutávky je třeba hustit do lidí každou možnou chvilku. Je třeba vysvětlit, co divák uvidí na obrazovce. 
A tak se ptám ( samozřejmě řečnická otázka) proč toto nemohou vytvářet hlasatelé? Vnášeli by do toho prvek originality, své vlastní osobnosti. Nebylo by to pořád dokola nemlich to samé. 
Pokud je to otázka úspor, pak jsem přesvědčená,že jedna taková trapná upoutávka stojí víc, než měsíční plat hlasatele. A pokud se mýlím, pak i tak, z hlediska rozpočtu, kterým televize disponuje a který šetří neustálým opakováním socialistických velkofilmů, by se na výplaty hlasatelů jistě našlo. Ostatně, když člověk koukne na veřejně dostupné informace a zjistí odměnu vedení televize, pak jistě tato instituce nouzí netrpí. I tak zlikvidovali zajímavou profesi hlasatelů a nás, diváky a platiče povinných poplatků, už léta krmí Chalupáři, Bakaláři, Hříšnými lidmi města pražského a podobnými letitými skvosty. No, není to přinejmenším divné?